Steen Jakobsen
Shoda o novém dluhovém stropu USA dosažená za pět minut dvanáct je ukázkou politické dohody, která je jen dalším zjevným příkladem řešení, které dominuje každé finanční krizi od roku 1987, kdy Greenspan reagoval na krach akciových trhů. Jediným účelem této dohody je pojmout prezidentské volby jako referendum mezi anti-daňovým přístupem republikánů a pro-daňovým přístupem demokratů. Nic víc, nic míň.
Dokonce i během rozhovorů, které předcházely dohodě, šlo vždy jen o politický postoj - nikdy nešlo o detaily. Nyní bude třeba dohodnout podrobnosti s vice-prezidentem Bidenem a velký úkol čeká tzv. Super Kongres - musí stihnout vyřešit případné neshody!
Jediná super věc na Super Kongresu je, že politici ho oslavují jako vítězství lidstva, i když i devítiletému dítěti je jasné, k čemu je: přesunout všechny náklady do dalšího volebního období. Je jasné, že Super Kongres se neshodne na ničem, ani když to bude schválené a před podpisem. Tento pat mají na svědomí demokraté, kteří nechtějí škrtat, a republikáni, kteří jsou proti zvýšení daní. Navržené úspory nejsou v souladu se základním scénářem, který počítá s růstem zadlužení o 10 bilionů dolarů v příštích 10 letech (a to za předpokladu silného růstu), navíc úspory navržené v tomto novém plánu pouze snižují rychlost zadlužování, ale ve skutečnosti samotný dluh nesnižují. Přijde mi, že politici uvažují následujícím způsobem: když se řítíte k útesu, je lepší zpomalit rychlost ze 100 mil v hodině na 80 mil - paráda, vše vyřešeno!
Neprovázanost politické debaty s ošklivou finanční realitou je v USA naneštěstí patrná stejně jako v problémové Evropě, Rusku a Asii. Příčinou se zdá být nepochopení vědy zvaná Ekonomie. Nepodařilo se jim identifikovat příčinu slabého růstu, úvěrových bublin a apatie ve volebním systému.
Pro řízení ekonomiky nejsou k dispozici tzv. best practices, tedy přístupy, které fungují. Ano, v časech, kdy je třeba zrychlit, se plánovaná ekonomika dostane z bodu A do bodu B rychleji, ale v časech, kdy má vítr v zádech, alokuje taková ekonomika zdroje a kapitál neefektivně, a podporuje systém, který už není udržitelný. Tržní ekonomika by naproti tomu měla být teoreticky schopná alokovat zdroje tak, aby výnos z nich byl co nejvyšší. Až sem je to jasné.
Experiment americké centrální banky s nulovými sazbami v reálu ukázal, že ekonomické modely nefungují. Politika nulových sazeb (zero interest policy - ZIRP) se na první pohled zdá dobrá - výnosy se zdají být nekonečné. Uvnitř se ale skrývá problém. To, co “zabilo” monetarismus, je schopnost organizací a bank vytvářet “vlastní peníze”, peníze, které se nedají měřit tradičními měnovými agregáty. Kde je zakopaný pes? Pro ekonomii a její hlavní keynesiánské předpoklady platí staré pravidlo, které říká, že pokud je výsledek špatný, je třeba změnit předpoklady. A na to se nestalo. Je třeba změnit předpoklady ohledně amerického dluhu, evropského dluhu a ohledně realokace globálních zdrojů.
Tato hra o udržení (relativního) skóre proti podstatě, proti nevyřčeným pravidlům potřebuje změnu.
Dobrou zprávou je, že tyto nutné změny se dějí - minimálně na mikroúrovních, protože právě mikroekonomické jednotky musí udělat změny, aby přežily - jednotlivé firmy nebo domácnosti nemají iluze o tom, že mohou ignorovat splátky hypotéky nebo jiných dluhů, oni prostě přizpůsobují svoji životní úroveň svým příjmům současným i očekávaným. Extrémně věřím ve schopnost jednotlivců vypořádat se s krizí. Ale politici a jejich poradci se musí vrátit ke svým předpokladům - jinak budou vypadat jako banda hlupáků. Jak kdysi prohlásil Einstein: “pokud opakujete ten samý experiment a čekáte jiný výsledek, jste idiot” - to jsou Einsteinova slova, ne moje. Variací na stejné téma je i definice šílenství: opakování stejného stále dokola s očekáváním jiného výsledku.
Zkrátka - od poloviny května jsme se potýkali s negativním postojem k riziku, ale nyní je tento postoj neutrální.
Nadcházející konference FEDu (kde Ben Bernanke minulý rok oznámil QE2 - druhou vlnu kvantitativního uvolňování) a boj o záchranu Evropy před dluhovou nákazou by mohl znamenat určité příležitosti. Budu spokojen, pokud S&P500 dosáhne našeho středního cíle 1200/1210 bodů (v okamžiku psaní textu je na hodnotě 1245). Také začínám uzavírat dlouhodobé pozice s pevnými výnosy, protože můj základní scénář - kolaps amerického růstu je zase o kousek blíž realitě. Jako hlavní popud pro Krizi 2.0 vidím blížící se snížení ratingu USA a v Evropě náklady na financování - fázi, kdy investoři opustí aktiva s pevným výnosem a budou hledat hmatatelná aktiva, tudíž do akcií by mohly přitéct finanční prostředky.
0 komentářů:
Okomentovat