Steen Jakobsen,
hlavní ekonom Saxo Bank
Po svém návratu z
Asie už tolik nevěřím v zázračný růst tamní ekonomiky. Během roku jsem
přednášel a radil několika úřadům i skupinám manažerů. Všichni totiž toužili
prodloužit příběh asijského růstu. Jejich nápady se točily kolem témat jako je
třeba příznivá demografie, rostoucí střední třída, zvyšující se spotřeba a
levná pracovní síla.
Kdyby to tak ale
opravdu fungovalo. Asie samozřejmě roste víc než je průměr a částečně za to
opravdu vděčí demografii. Určitě se ale shodneme na tom, že když vaše populace
roste, ještě to nutně nemusí znamenat, že pracujete a vyrábíte lépe.
Ovšem mezní výnos
každého dolaru investovaného v Asii je negativní. Asijský trh je přeplněný a
několik ekonomik bojuje s nerovnováhami. A Indie už musí mít co se týče
nerovnováh světový rekord. V rovnováze totiž není ani jeden její
makroekonomický parametr. A to je dost slabé na zemi, která byla po celých 30
let mého působení v oblasti tradingu v pozici klíčového rozvojového státu.
Budíček pro Indii
Průměrný věk
obyvatel Indie je nízký, přestože na jihu země je obyvatelstvo kvalifikované,
vzdělané a jejich věk je v průměru vyšší. Naproti tomu na severu jsou lidé
mladší, nevzdělaní a mnohem chudší. Je to skličující úkol sladit tento rozpor v
zemi, kde nefunguje koherentní politika a politický systém, který stále uctívá
socialistické ideály Nehru. Indie má nejvyšší čas se probudit.
Asii se nepodařilo
přetavit růst z poslední dekády v transformaci a reformu sebe sama. Lokální
kapitál prchá z většiny větších asijských zemí - nikdo nechce mít své peníze v
Číně, Indii, Indonésii nebo Vietnamu. Evropští a američtí bankéři nám ale
stále tvrdí, že na konci asijské duhy na nás čeká hrnec plný zlaťáků. Jak to
ale může být pravda, když vidíme tolik úspěšných asijských byznysmenů opouštět
své rodné státy?
Následují mé tři
předpovědi pro obchodování a investování:
Všechno se časem vrátí k normálu
Co vyletí moc
vzhůru, se musí vrátit na zem, a vice versa. V případě Asie - přeinvestovanost,
nedostatek socializované zdravotní péče a širších vzdělávacích systémů znamená,
že dřívější boom teď naráží na nedostatek finančních prostředků.
Evropské banky
tradičně používají zhruba třetinu amerických dolarů na poskytování úvěrů v
Asii. S rostoucími problémy doma v Evropě ale svůj kapitál z Asie postupně
stahují. To pro země se schodkem veřejných financí jako je Indie, Filipíny a
Austrálie znamená nutnost snížit závislost na zahraničním financování. K tomu
může dojít pouze prostřednictvím rušení investic a vyšších lokálních úspor. To
sice bude znamenat nižší růst, ale je to vlastně dobrá zpráva pro Asii i pro
celý svět.
Proč? Protože
kdybychom pokračovali v začarovaném kruhu globalizace a vždy hledali nejnižší
náklady na jednotku práce, pak by veškeré světové úspory skončily v Asii,
zatímco trhy v Evropě a Spojených státech by se omezily pouze na spotřebu, a to
by v konečném důsledku vyústilo v jejich bankrot. Asie potřebuje dekádu
zpomalení, přijmout reformy důchodového systému a zdravotnictví. Jejich spořící
prasátko je jednoduše až příliš plné. Tyto úspory se teď musí použít - ne na
luxusní auta a značkové věci, ale na zajištění lepší budoucnosti rostoucí
asijské populace.
Makroekonomika špatná, mikroekonomika dobrá
Asii dominují velké
vládní systémy a malé množství soukromého vlastnictví. Silné vládní řetězce
jsou nevyhnutelně špatné. Aby Čína a Indie rostly, musí si uvědomit, že
dlouhodobý růstový potenciál země zajistí pouze prostřednictvím silného
finančního systému. Čím je finanční systém dané země uzavřenější a hlubší, tím
je méně pravděpodobné, že bude mít dostatečný kapitál a investice pro uživení
své populace. Pokud dojde k uvolnění mikroekonomiky, pak se asijské státy opět
vrátí do čela světového žebříčku ekonomického růstu.
Čína dnes doplácí
na chyby v makro politice. V roce 2009 země odstartovala největší program na
podporu hospodářství v dějinách. Dokonce i liberálně založení politici pak
záviděli, jak se Číně podařilo zastavit zpomalování tempa růstu. Mezinárodní
měnový fond odhaduje, že se čínský hospodářský růst podílel na celosvětovém
růstu v letech 2008 - 2011 zhruba dvaatřiceti procenty. Problémem ale je, že
byl stimul aplikován v ekonomice, která v podstatě umí dobře jen jednu věc.
Zde je čínský
byznys model: Na jednom konci je levný, dotovaný kapitál a levná pracovní síla.
Na druhém konci je pak vysoký ekonomický růst a rostoucí příjmy. Vydělané a
uspořené peníze dělníků pak směřují jako depozita do bank se zápornými reálnými
výnosy, nebo na vysoce spekulativní trhy s nemovitostmi, či na akciový trh,
který je i v těch nejlepších případech méně odpovědný a transparentní než
Mezinárodní olympijský výbor.
Nedostatek reforem
a otevřenosti ještě zvyšuje nerovnováhu v Asii. Ta teď platí za svou
samolibost. Ale bude to velmi pozitivní ponaučení, pokud bude makrosféra v
budoucích letech zatlačována do pozadí a do popředí se dostane mikroekonomika
tažená jednotlivci a firmami, kteří jednají ve svém vlastním zájmu a mohou
vzkvétat.
Čas není vždy kontinuum - pozor na cyklus
Skvělé investice
jsou navázány na exponenciální růst a vydělávání peněz díky efektu složených
výnosů po dlouhou dobu. Ekonomický růst se téměř vždy tváří také jako
exponenciální proces.
Někdy se ale svět
i naše investice zrovna exponenciálně nevyvíjí. Někdy zkrátka firma, sektor
průmyslu nebo i celý svět čelí změně režimu, která vyžaduje násilné sbohem
minulosti a změnu směru v rámci nového pořádku.
Před Asií teď
stojí přesně taková výzva - změna režimu. Čína odstartovala svůj dlouhý pochod
k reformám už v roce 1979. Zcela náhodou to bylo ve stejný rok, kdy se Margaret
Thatcherová stala premiérkou Velké Británie, která na tom tehdy nebyla
ekonomicky dobře. Náhoda? Jsme teď o jednu generaci dál a potřebujeme
odstartovat nový cyklus. Jednoduše je ten správný čas.
0 komentářů:
Okomentovat