20 února 2012

Vstupte do roku draka – investiční rizika v Číně

Tomas Berggren, akciový analytik Saxo Bank  

Hlavní problém - zranitelný bankovní sektor
Nejdůležitější zprávou z Číny, která mi za poslední týdny utkvěla v paměti, byla ta, že si Peking u největších tamních bank “objednal” prodloužení úvěrů, které poskytovaly místním vládám. Toto nařízení nás nepřekvapilo, protože jsme byli již dříve velmi skeptičtí k celé reginoální investiční čísnké politice a odpovídající expozici bankovních úvěrů v kombinaci s bublinou s nemovitostmi.

Podle agentury Bloomberg vyprší 30 procentům masivních půjček, které byly poskytnuty lokálním vládám, splatnost v příštích třech letech. Jejich celkový objem se odhaduje na 1,7 bilionu amerických dolarů.

Kombinace nekomerčních podmínek těchto úvěrů, které můžeme považovat za nesplácené, společně s napjatou situací na nemovitostním trhu, těžce dopadne na důvěryhodnost celého bankovního systému.

Ačkoliv je čínský bankovní systém stále považován za nevyvinutý, můžeme na něm najít některé z největších světových bank: Bank of China, Agricultural Bank of China, China Construction Bank a Industrial and Commercial Bank of China ( viz. tabulka č. 1).


Odhadovaná výše celkových aktiv v roce 2012 je u “velké čtyřky” čínských bank ohromujících 9000 miliard amerických dolarů a vlastní kapitál akcionářů přidává dalších 568 miliard dolarů. 

Když vztáhneme 1700 miliard půjček lokálních vlád k vlastnímu kapitálu bank, tak je objem půjček dost velký na to, aby rozčeřil poklidnou hladinu budoucího vývoje. I když přidáme fakt, že jsou tyto půjčky státem garantované, tak problémy s takto vysokým zadlužením dopadnou na celou ekonomiku země a zpětně také na příjmy bank. 

Nemovitosti - hlavní aktivum úspor
Skutečnost, že čínský trh přímořského bydlení v posledních letech letěl vzhůru, snad nikoho nepřekvapí. Celoplošné snížení hodnoty a obrat na trhu v prosinci loňského roku však nemusí být úplně známý. To byl právě ten okamžik, kdy začal test dynamiky čínského realitního trhu.  I přesto, že kapitálové požadavky bank jsou velmi striktní a teoreticky by měly znamenat, že majitelé domů mohou počítat s třiceti procentním propadem hodnoty nemovitostí, si musíme uvědomit, že mnoho čínských domácností má veškeré své životní úspory úzce spojené právě se svým domovem. Problémem v čínském prostředí je totiž nedostatek investičních příležitostí pro běžné obyvatele (s tím, jak jsou kapitálové trhy uzavřené). Tento fakt svádí k tvorbě bublin u všech druhů aktiv, které získají pověst aktiv investičních. Může obrat v cenách aktiv rozpoutat paniku na trhu? My si myslíme, že ano.
Může zpomalující hospodářství zvýšit sociální napětí?

Hrubý domácí produkt Číny podle mnoha analytiků pořádně klesá. Podle odhadů Mezinárodního měnového fondu v roce 2011 rostla čínská ekonomika o úctyhodných 8-9 procent. A v roce 2012 by to mělo být 7 procent, což je hladina, kdy se dá čekat nárůst počtu nezaměstnaných. To však bude pro Peking obrovský problém a zřejmě ho budou následovat sociální nepokoje.

Závěr: Je třeba více přihlížet k riziku

Jedním z cílů poslední pětiletky je zmírnit sociální napětí, které pramení z rozevírajících se nůžek u příjmů bohatých a chudých. Předpokládá se, že tato propast je nyní v Číně ještě větší než ve Spojených státech (podle výsledků Giniho koeficientu)! Čínská centrální vláda nyní touží po stabilitě a chce vytvořit ekonomickou harmonii. Obrovská výšepánovaných investic do regionální infrastruktury přitom naznačuje, jak by Peking mohl této rovnováhy docílit. Velkou zkouškou do budoucna bude, zda centralizovaná čínská ekonomika založená na plánování zvládne rovnoměrně rozdělit bohatství mezi regiony a jednotlivými sociálními vrstvami. Pokud se jí to nepodaří, je pravděpodobné, že ekonomický růst bude v dlouhodobém horizontu ohrožen  a spotřeba domácností se bude na HDP i nadále podílet jen malou měrou. Tento trend by v kombinaci s oslabeným finančním systémem mohl investorům, kteří vsází na pokračující úspěch čínského draka, přinést řadu problémů.

Řecká sága pokračuje: další zpoždění



Trh nadále očekává “každým dnem” záchranu Řecka, ale hodlají si vůbec zúčastněné strany koupit několik dalších týdnů času?

Na stole jsou tři varianty nekončící řecké ságy:
 
1. Překlenovací úvěr, který Řecko dostane, aby přežilo termín 20. března a mohlo splatit 14,5 miliardy eur za dluhopisy. Toto by byla levná varianta, co se finančních nákladů týče, ale extrémně drahá varianta z politického hlediska, protože by jen ukázala obrovský politický rozestup mezi Řeckem a EU (čti Německem). Nedávná slovní přestřelka se mezi zástupci Řecka a Německa neodehrála podle diplomatického protokolu nebo podle státnických zvyklostí, ale ukázala, že frustrace je na obou stranách přítomná a pochopitelná. (Známkou toho, že překlenovací půjčka se jeví jako reálná možnost, je fakt, že dluhopisy splatné 20.března se nyní obchodují za 43.35, přičemž na začátku února se obchodovaly za 38.00 - viz graf níže).

 Zdroj: Bloomberg LLP (Bridge Loan - překlenovací úvěr, pozn. redakce) 

2. Měkký bankrot - v pondělí nechá EU Řecko zbankrotovat - ponechá v běhu pár kriticky důležitých půjček a nabídne trhu neomezenou likviditu, aby se zabránilo šíření nákazy do jiných zemí EU. Otázkou je, zda se díky tomuto kroku může nakazit Portugalsko, Irsko a Španělsko. Výsledek závisí na tom, jak bude “měkký bankrot” proveden - a to závisí na politicích, tudíž nemá smysl se to vůbec pokoušet odhadnout a ztrácet tím čas. Pochybuji, že nastane tato možnost, protože se v Řecku i ve Francii blíží volby, což znamená větší tlak na to, koupit si víc času. 
 
3. Řecko vezme věci do svých rukou a opustí Eurozónu. Opět nepravděpodobná událost, protože celé politické spektrum se snaží vyhnout rozhovorům o tom, co by se mělo stát a co se stane v červnu a dále. Před volbami chtění mít “volné peníze”, aby se mohli soustředit na vlastní volby. Nechtějí být těmi, kdo před volbami otevře problém a na koho by voliči svedli vinu. Rizikem zůstává slovní válka a ztráta ochoty cokoliv dělat.
Osobně si myslím, že politici zvolí nejhorší možné řešení, tj. kupování dalšího času, protože to je jediný způsob, jak mohou kontrolovat domácí agendu jak v Řecku tak v Evropě. Nechtějí řešení, které bude znamenat, že německý, finský nebo holandský parlament bude muset před řeckými a francouzskými volbami cokoliv ratifikovat. Je to ale zároveň nejrizikovější řešení, protože riskuje další zhoršení řeckých sociálních nepokojů a pohybuji, že trh to přijme jako dobré řešení. Musíme nyní vytvořit plán, jak zachránit záchranný plán. Není divu, že trh je naprosto zmatený a tak se raději soustředí na nekonečné množství likvidity.

 

17 února 2012

Ropa Brent se blíží k nebezpečným úrovním

Ole S. Hansen, komoditní stratég Saxo Bank
Cena ropy Brent v posledních měsících silně rostla a v tomto týdnu dosáhla nejvyšší úrovně od srpna, kdy trh řešil výpadek ropy z Libye. Růst byl tažen několika geopolitickými událostmi, které zvyšují riziko výpadku dodávek ze zemí jako je Libye, Sýrie, Nigérie, Súdán a v neposlední řadě Írán, který je největším světovým exportérem ropy.
Růst ke 120 dolarům za barel nyní následoval po preventivní akcii Teheránu, který se před červencovým ropným embargem ze strany Evropy rozhodl zadržet dodávky ropy do šesti evropským zemí. Ačkoliv ropný ministr pak tuto akci popřel, události zdůraznily zvýšený neklid pramenící z toho, kolik světových zásob ropy se nachází v oblasti kolem Perského zálivu.
Od poloviny prosince a zejména v průběhu posledního měsíce se obchodníci s ropou soustředili na riziko na straně nabídky a výsledkem je akumulace dlouhých pozic na ropě Brent i WTI, protože roste riziko rychlého pohybu ceny směrem vzhůru. K tomu všemu ještě nízké teploty panující v Evropě zvýšily konkurenci mezi kupujícími Brentu z Evropy a z Asie. Produkce Bretnu je nyní nízká a to na fyzickém trhu vyústilo v napětí na straně poptávky, díky čemuž rostla cena Brentu s okamžitým dodáním.
Za této situace trh věnoval jen málo pozornosti zprávám OPECu i Mezinárodní energetické agentury, které předvídají snížení poptávky po ropě pro rok 2012 především díky evropské dluhové krizi a křehkému stavu světové ekonomiky. Díky vyšším cenám tak spotřebitelé utrácí více disponibilních prostředků za ropu, což může oslabit fundamenty a následně i cenu. Současná cena je o 7.5 procenta vyšší než průměr roku 2011 a přepočtena v eurech je dokonce jen 2% pod cenovým maximem z roku 2008, protože cenový růst na ropě je doprovázen posilováním dolaru.

Výše zmíněné napětí na fyzickém trhu spolu s dlouhými spekulativními pozicemi vyústilo ve výrazný posun ropné forwardové křivky směrem vzhůru. Během uplynulých měsíců cena s okamžitým dodáním přidala více jak sedm dolarů, přičemž na vzdálenějším konci futures křivky se cena příliš nezměnila. Tato situace se nazývá backwardation a odráží napětí na trhu s okamžitým dodáním, které obchodníci upřednostňují před dodáním v budoucnu.
Nyní je cena podporována rizikem na straně nabídky, ale jestli se ceny zůstanou na těchto úrovních nebo se dokonce posunou výše, roste riziko poklesu poptávky, což může vyústit v ostrou cenovou korekci. Pár následujících týdnu bude rozhodující, protože v Íránu proběhnou 2.března parlamentní volby a v Řecku se stále nedaří odvrátit hrozbu bankrotu. A jak budou komodity a energie reagovat na vývoj akciového trhu a na americký dolar, který vypadá, že se chystá posilovat?

Sektorová analýza USA (část první): Energetika - vítěz posledních dvou dekád

Peter Garnry, akciový analytik Saxo Bank  

Pohled na americké sektory od roku 1993
Naše analýza výnosů jednotlivých sektorů v USA vycházející z dat od roku 1993 vznikla jako vedlejší produkt hypotézy, že investoři dostatečně nevydělávají na držení finančních titulů ve svých portfoliích. Tedy nevydělávají tak, jak by mohli, kdyby měli portfolio složené ze všech ostatních sektorů, ale bez financí. Výsledkem byly některé postřehy, o které se s vámi chceme podělit ve dvou článcích.

Tento první článek pokrývá základní přehled statistik deseti hlavních sektorů podle klasifikace 10 Global Industry Classification Standard (GICS) v indexu S&P 500 a zdůrazňuje zajímavá fakta, která by měl každý investor zvážit. Druhý článek se zaměří na porovnání výkonnosti různých portfolií ve srovnání s celým indexem S&P 500 a pokusí se odpovědět, zda by neměli investoři ze svých portfolií finanční sektor odstranit.

Jaké jsou roční výnosy od roku 1993

Pokud se podíváme na graf výnosů níže, zjistíme, že od roku 1993 se nejlépe dařilo energetice s ročními výnosy 11,8 procenta. Naproti tomu index S&P 500 vynesl 8 procent a americké 1-3 leté dluhopisy 4,6 procenta. Naopak nejnižší výnosy připsaly sektory telekomunikací a financí. Popravdě řečeno telekomunikace vynesly ještě méně než krátkodobé a bezrizikové americké dluhopisy.

Je situace jiná, když zvážíme i rizika?
Obrázek situace se změní, když započítáme takzvaný Sharpeho poměr, který porovnává podíl výnosu aktiva sníženého o bezrizikovou míru a směrodatnou odchylky výnosů v investičním majetku v různých sektorech. Přičemž americký 1-3 letý dluhopis je srovnávací základna pro bezrizikovou míru.  

Pokud vezmeme toto měřítko v potaz, spotřební sektor (zahrnující jídlo, maloobchod, nápoje, tabák a produkty osobní péče) je najednou tím nejlépe prosperujícím sektorem od roku 1993 (viz graf níže). Má sice o něco nižší roční výnos než energetika, ovšem u jeho výnosů dochází k nižším výkyvům. Graf také ukazuje, že sektory se spotřebním zbožím, energiemi a zdravotní péčí jsou jedinými, které investorům poskytují i po očištění rizika lepší výnosy než index S&P 500. 

Skutečnost, že se pouze tři z deseti sektorů ocitly nad indexem S&P 500 (pokud bereme rizikově upravený základ), jen zdůrazňuje důležitost diverzifikace. Řekněme, že běžný investor přecenil IT a finanční sektory. Potom by výnosy očištěné o riziko byly nižší než pasivní investice do indexu S&P. Ještě si všimněte, že telekomunikační sektor od roku 1993 přinášel jen minusové o riziko upravené výnosy.

 Sektorové bubliny od roku 1993, která bude další?


Graf ukazuje, jaký maximální pokles vloženého kapitálu proběhl u 10 sledovaných sektorů. Zde je dobře vidět, že největší poklesy zažily telekomunikační, finanční a IT sektory. U všech jsme mohli vidět enormní spekulace před splasknutím jejich bublin.

Na opačném konci grafu vidíme spotřební sektor a oblast zdravotní péče, a to v roli nejvíce defenzivních sektorů, kde maximální poklesy dosahovaly 29,6 procenta, respektive 35,3 procenta.


U bublin se však objevuje tendence k překroucení dat, a investoři tak mohou kvůli internetové bublině nespravedlivě vyhodnotit akcie IT firem jako nejrizikovější na celém světě.

Pokud si spočítáte maximální pokles od června 2003, tedy když z dat vyjmeme internetovou bublinu, tak se u IT sektoru tato hodnota dostala na 50,6 procenta. To je velmi blízko výsledkům celého trhu, když uvážíme, že index S&P 500 zaznamenal během finanční krize 51procentní pokles. Maximální pokles u telekomunikací za celé období dokonce vzrostl ze 42,4 procenta na 74,8 procenta.


Když přihlédneme ke třem různým bublinám v průběhu dvou desetiletí, otázka zní, která bublina bude ta další? Někomu by se mohlo zdát, že dobré výnosy očištěné o riziko v energetickém sektoru rychle přispějí k přeinvestovanosti. Už jsme si mohli všimnout několika začínajících bublin u solární a větrné energie. Proč bychom tedy měli přispívat ke zvětšování bubliny, která stejně jako všechny ostatní logicky splaskne?


Investoři by proto měli mít při posuzování budoucí výkonnosti jednotlivých sektorů neustále na mysli, že se situace v každém z nich může velmi rychle změnit.


Energetika od roku 1993 přinesla ty nejlepší výnosy očištěné o riziko


Jiným způsobem výpočtu o riziko očištěných výnosů je využití takzvaného informačního poměru (Information Ratio IR), který je upřesněním Sharpeho poměru. Informační poměr měří poměr průměrně dosaženého výnosu oproti odchylce od indexu.

V našich výpočtech jsme jako srovnávací základnu vzali index S&P 500. Na grafu níže pak můžete vidět jejich výsledky. Nejvýkonnějším sektorem od roku 1993 byla po očištění rizik energetika. Podívejte se také na to, jak se v tomto období pozitivně vyvíjel IT sektor, a to i navzdory vysoké volatilitě a poklesu.


Pět sektorů, které předvedly nejhorší výkon, byly sektor spotřebního zboží, materiálů, utilit, financí a telekomunikací.

Na základě těchto zjištění se v dalším článku ponoříme do tématu trochu hlouběji a pokusíme se odpovědět, zda byste se v budoucnu měli zcela vyhnout akciím finančního sektoru.

Banky a jejich budoucnost

Budoucnost bankovnictví a jak z ní profitovat
Tomas Berggren, akciový analytik Saxo Bank

Pečlivě vybraná investice do bankovního sektoru může být v současné chvíli vysoce zisková, i přesto ale rizika zůstávají vysoká. Pokud tedy věříte spíše bezpečným a předvídatelným investicím, měli byste se poohlédnout jinde.

Jsou banky investiční příležitostí?

Banky od začátku roku zažívají rally. Mezi ty nejvýkonnější patří Commerzbank (+58%), Bank of America (+45%) a Société Generale (+35%). Chceme-li zvýšit své šance při investování a vyhnout se všem budoucím nástrahám, musíme alespoň trochu tušit, co nás v budoucnu čeká.

Schopnosti bank změnit se, t.j. možnost najít nové cesty, jak vydělávat peníze, jsou základem pro růst světové ekonomiky. I přesto, že jsou banky už teď obětním beránkem finanční krize a jsou pod neustálým tlakem politiků (jak to chtěl dav), se teď mohou regulátoři pokusit zajít dál a ublížit bankám ještě více.

Věřím, že v blízké budoucnosti uvidíme rozpady velkých bankovních skupin spolu s tím, jak se budou přizpůsobovat tvrdším regulím. To povede k modernizaci a vzniku samostatných investičních domů, které budou nabízet čistě zprostředkovatelské a obchodní služby. Bankovní průmysl bude zatlačen zpět ke svým kořenům, t.j. zastávat v ekonomice roli zprostředkovatele úvěrů spíše než na vlastní riziko vytvářet finanční nástroje.

Jako výsledek tohoto procesu očekávám, že brzy uvidíme “zombie” banky s “nízkými” riziky a výnosy, které budou obtěžkány hypotékami a spotřebitelskými úvěry. Stejně tak v této kategorii “zombie” bank skončí i oslabené banky s problémem solventnosti. V mnohých případech půjde o ty, které se vlády pokusily rekapitalizovat. A pak tu budou banky se skvělým provozním modelem a rozumným přístupem k riziku, které stanou na stupních vítězů.

Co by si z toho měli investoři vzít?

Pokud mám pravdu, pak by se investoři měli vyhnout bankovním společnostem, které skončí na porážce. Stejně tak bankám, které míří do říše zombií. Nenechte se zmást “možným prostorem k růstu” u bank, které  ze svých původních vrcholů klesly o 90 procent, protože je k tomu pravděpodobně nějaký důvod!

Místo toho si určete banky, které mají jednoduchý byznys model, opatrný přístup k riziku, stabilní výsledky, relativně málo obchodních aktivit a historicky nízké ztráty z úvěrů. To by mělo stačit pro zajištění proti možným nástrahám. Pokud se ukáže, že ztratily v posledních třech letech 90 procent, pak se nacházíte v zóně smrti. Navíc je samozřejmě důležité geografické určení, s tím jak jsou tyto akcie skutečně dlouhodobým kreditem každé země.

Ve Spojených státech k těm méně zajímavým bankám patří: Morgan Stanley,Goldman Sachs a Citigroup, všechny s významnými divizemi investičního bankovnictví a všechny s komplexními mezinárodními operacemi. Sečteno a podtrženo, komplexnost stojí peníze! Na druhé straně tu máme Wells Fargo, US Bancorp a BB&T, všechny s tuzemským bankovnictvím a stabilním a srozumitelným byznys modelem, ze kterého mohou těžit. 

Složitější situace nastává na evropské bankovní scéně. Z mého pohledu se italské a španělské banky ocitly v nezáviděníhodné pozici. Unicredit a Intesa Sanpaolo čelí tlaku kvůli své velké expozici ve státních dluhopisech Itálie a náklady na jejich refinancování stále rostou. Na Banco Santander těžce dopadá kolaps španělského realitního trhu a poměr rizika k zisku u ní není vůbec atraktivní. V Evropě je navíc řada investičních bank s komplexním portfoliem, u kterých bychom si měli dát pozor na jejich obchody. Patří k nim Barclays, Commerzbank, Credit Suisse, Deutsche Bank a UBS.

K zajímavým evropským bankám patří třeba konzervativní švédská Svenska Handelsbanken a také globální hráč HSBC.

Budoucnost finančního sektoru je nyní v rukou regulátorů

V nejbližší době se u bankovního byznysu nejspíše dočkáme velkých strukturálních změn. To, jak se bude bankovnictví dál vyvíjet, je nyní v rukou regulátorů, přičemž roli globálního hlídacího psa zastane Basilejská komise. Je dost možné, že by nakonec mohlo opět dojít k oddělení investičního bankovnictví od komerčního, což už bylo výsledkem Glass-Steagallova zákona ve třicátých letech minulého století. Takový rozpad kompaktního bankovního systému by mohl nadělat spoustu nepořádku, a navíc by stál spoustu peněz. Pokud však budete trpěliví, možná se dočkáte množství investičních příležitostí, které přijdou spolu se vznikem nových struktur.

16 února 2012

Co se vaří ve světě kávy


Ole Hansen, komoditní stratég Saxo Bank

Rozdíl v cenách dvou druhů kávy se během posledních týdnů dramaticky snížil. Zatímco cena vysoce kvalitní kávy Arabica spadla od začátku roku o více než 6 procent, tak cena méně kvalitní a více konzumované Robusty přidala 19 procent. Rozdíl v cenách, který byl ještě loni v průměru 3435 dolarů na metrickou tunu, teď poklesl na 2650 dolarů. 

Ceny plynule padaly až do ledna, kdy se zastavily kvůli výhledu úrody ve Vietnamu, který je největším světovým producentem kávy. Až do té doby se spekulanti těchto kontraktů zbavovali s důvěrou, že ceny ještě budou klesat. Teď ale Vietnam šokoval trh oznámením, že během ledna vyvezl jen 112 tisíc tun, což bylo v meziročním srovnání o zhruba 48 procent méně. Tato zpráva ještě zvýšila obavy z nedostatku kávy, protože další hlavní exportéři Robusty - Indonésie a Brazilíe - začínají se sklizní až v dubnu, respektive v červnu. 
Rally na cenách Robusty bude pokračovat až do chvíle, než budou krátké pozice pokryty a než se výrobcům potravin a obchodníkům podaří zajistit dodávky této kávy. Podle analytiků se dá i přesto očekávat, že sklizeň ve Vietnamu bude rekordní. Někteří totiž mají pocit, že farmáři zadrželi část produkce kvůli dosažení vyšších cen. A zdá se, že to zafungovalo výborně.

Moji 3 oblíbení generální ředitelé

Matt Bolduc, akciový analytik Saxo Bank

Minulý týden jsem zveřejnil mé nejméně oblíbené generální ředitele v článku 3 most ineffective executives, čímž jsem probudil zdravou debatu mezi čtenáři TradingFloor.com.

Dnes dám svůj cynismus stranou a vyberu své oblíbené CEOs, tedy chlapíky, kteří ze sebe vydali to nejlepší, aby ochránili zájmy svých akcionářů.

3. Jamie Dimon, CEO JPMorgan Chase
Generální ředitelé bank se obvykle nesnaží investorům zavděčit. Jamie Dimon, CEO JPMorgan Chase je ale bezesporu tím, kdo má můj velký respekt. Ve srovnání s konkurencí má tato banka jedno z nejlepších vedení na Wall Street. Dimon vede společnost, která bez větších ztrát přestála hypoteční debakl a očekává za rok 2011 rekordní zisk.

Co na něm osobně oceňuji, je jeho neomalenost, upřímnost a jednání bez servítek. Ačkoliv bývá považován za docela emotivního člověka, řekl o něm Warren Buffett: ”Nikdy jsem ho neviděl rozhodovat se na základě emocí.”

Výsledek: I přesto, že akcie banky od jeho nástupu do funkce v roce 2006 ztratily pět procent, jde o skvělý výsledek. Ostatní banky, které málem zkrachovaly, totiž ztratily mnohem více (Citigroup - 93%, Bank of America -83%). Za stejnou dobu JPMorgan Chase zvýšilo zisky o 123 procent.

Akcie Bank of America a Citigroup zřejmě v následujících převýší svým růstem akcie JPMorgan Chase, a to hlavně díky nízkým aktuálním cenám. Ale dobře vedená americká banka JPMorgan může investorům poskytnout solidní finanční expozici a alespoň nějaké bezpečí.

2. Alan Mulally, CEO Ford
Jediná velká americká automobilka, která se vyhnula bankrotu, byl Ford, který vede Alla Mulally. Je to inženýr, který pomáhal s vývojem Boeingu 747 ještě předtím, než se stal generálním ředitelem tohoto výrobce letecké techniky.

Po svém nástupu do Fordu zastavil celý majetek firmy, a tím jí zajistil finanční flexibilitu. Díky tomu pak dokázal provést potřebné změny, čímž automobilku ochránil před ekonomickým poklesem.

Po nástupu do funkce rovněž pozastavil vyplácení dividend. Mulally později vedl prodej Jaguaru, Land Roveru, Tata Motors, Aston Martinu a Volva, takže se firma mohla strategicky soustředit na svou kmenovou značku Ford. Tento nový přístup pak odvrátil hospodářský útlum, který pronásleduje mnoho jiných velkých automobilek.

Sláva Alanu Mulallymu za jeho znalosti a vedení firmy, která byla před jeho nástupem ve finančních a strategických problémech.
Výsledek: Akcie Fordu přidaly za Mulallyho 50 procent a firma se ze ztráty 12 miliard dolarů dokázala vrátit do zisku 6,5 miliardy dolarů. To je skvělé, zvláště pokud se podíváme na fakt, že akcionáři GM a Chrysleru přišli téměř o všechno.
S tím, jak se americká ekonomika začíná opět zvedat, by cyklická společnost jako je Ford, mohla být dobrou investicí.

1. Warren Buffett, CEO Berkshire Hathaway
Pravděpodobně nejjednodušší volba pro takové investora jako jsem já, ale i pro jakéhokoliv jiného investora: Warren Buffett, generální ředitel Berkshire Hathaway, a pravděpodobně nejlepší investor, jaký kdy žil. Berskhire Hathaway má více než 50 dceřiných firem a vlastní významné podíly ve velkých stabilních společnostech. Z nich stojí za zmínku 12,6% American Express, 8,6% Coca Coly a 19% Wells Fargo.  

Co dělá Warrena Buffetta tak zajímavým, je jeho zdravý rozum a přístup k byznysu s heslem “žádný spěch”. Pravidelné setkání akcionářů Berkshire Hathaway běžně přitáhne na dvacet tisíc akcionářů, což stačí na zaplnění celého stadionu. Tomuto setkání se tak vtipně říká “Woodstock pro kapitalisty”. Mnoho z akcionářů přichází jen proto, aby slyšeli Warrena Buffetta mluvit.

Jak tedy Buffett zvládá řídit na 50 dceřinek a celé akciové portfolio? Jednoduše je neřídí. Kupuje firmy, které mají dobrý management, a jen výjimečně do nich zasahuje. Ale jak každý ví, jeho hlavní předností je schopnost vybrat významně podhodnocený podnik a pak vydělat mnoho peněz jeho akcionářům. Velmi působivé na firmu, jejíž hodnota je necelých 200 miliard dolarů.

Výsledek: V posledních 45 letech dosáhla Berkshire Hathaway na průměrný roční růst v účetních hodnotách 20,3%. Pokud jste investovali do Warrena Buffetta deset tisíc dolarů v roce 1956, tak teď už máte vyděláno na 300 milionů dolarů. To vše za 100 tisíc dolarů ročního platu generálního ředitele.

Pokud byste chtěli nechat Warrena Buffetta stát se vaším investičním poradcem, pak následujte jeho radu: právě teď skupuje zpět akcie Berkshire Hathaway, poprvé za celých 45 let, čímž investorům naznačuje, že by mohla mít firma daleko vyšší hodnotu, než jakou ukazují její akcie.

Seznam tří nevýkonných CEOs: 'Top 3 ineffective CEOs'