Sektorová analýza USA (část druhá): Vynechat sektor financí z portfolia se nemusí vyplatit

Peter Garnry, akciový analytik Saxo Bank

  

Ve druhé části analýzy amerických sektorů, založené na údajích o jejich celkových výnosech  od roku 1993, se pokusíme zodpovědět otázku, která stála za celým naším hodnocením: Vydělají investoři, když ze svých portfolií odstraní akcie finančního sektoru?

Abychom tuto otázku zodpověděli, museli jsme určit základní předpoklady týkající se strategie alternativního portfolia. Výsledek byl celkem jasný ještě předtím, než jsme se pustili do podrobnějšího rozboru: investoři nedosáhnou významných plusových výnosů očištěných o riziko, pokud vyřadí finanční sektor ze svých portfolií.

Vyjmutí finančního sektoru nepřidá portfoliu na (rizikově upravené) hodnotě

V první části naší sektorové analýzy jsme ukázali, že finanční sektor od roku 1993 přinesl relativně mizerné rizikově upravené výnosy. Co by se tedy stalo, pokud bychom finance vyškrtli z tržního portfolia (definovaného jako portfolio s devíti z desítky sektorů podle klasifikace 10 Global Industry Classification Standard (GICS) s příslušnými zisky vzhledem k tržní kapitalizaci) a výsledek jsme porovnali s tržním portfoliem (index S&P 500 Total Return)? Předpokládáme, že by se výnosy zvýšily a klesla by volatilita.

Na grafu níže vidíte výsledky: tržní portfolio bez finančního sektoru od roku 1993 vyneslo ročně 8,5 procenta v porovnání s 8,0 procenty u indexu S&P 500. Pozitivní rozdíl ve výnosech tak činí 0,5 procenta ročně. Zaměřili jsme se i na další dvě rovnocenná portfolia - tržní portfolio bez financí a IT a portfolio s energiemi, spotřebním sektorem a zdravotní péčí, což jsou tři nejlépe prosperující sektory podle takzvaného informačního poměru (Information Ratio IR). K těmto dvěma portfoliím se dostaneme později.

Je zajímavé, že tržní portfolio bez finančnictví má jen o trochu nižší roční volatilitu (15,0 procenta versus 15,5 procenta) v porovnání s S&P 500, a tudíž jen mírně lepší Sharpeho poměr (0,24 versus 0,21).

Informační poměr (IR) našeho tržního portfolia bez financí má hodnotu 0,22 v porovnání s nulou u indexu S&P 500, který jsme použili jako srovnávací základnu.

Někdo by mohl říct, že tato čísla zní dobře. Je to statisticky významné? Řekl bych, že ne. Nepárový t-test nám u středních hodnot tržního portfolia bez financí a S&P 500 dává velmi nízkou hodnotu statistiky 0,0787 (p-hodnota je 0,9373). Jinými slovy, nemůžeme zamítnout hypotézu, že se střední hodnoty rovnají. Investoři tak na vyjmutí finančního sektoru ze svého portfolia nevydělají, když vše porovnáme s tržním portfoliem zahrnujícím všechny ostatní sektory i s jejich tržní váhou. Jen krátce: ani jedno ze dvou dalších portfolií na předchozím grafu nemělo nijak významnou alfa hodnotu, navzdory tomu, že rovnocenné portfolio složené z energetiky, spotřebního sektoru a zdravotní péče má roční výnos ve výši 11,2 procenta, a tudíž aktivní prémie (alfa) činí 3,2 procenta. Nestojí to za zvážení?

Abychom zjistili, proč není alfa (rozdíl ve výnosech mezi dvěma portfolii) statisticky významný, podívejme se na graf níže. Ukazuje měsíční nadvýnosy (alfa) a střední hodnotu (světlemodrá tečkovaná čára), která je sotva nad nulou.

Co je tedy třeba udělat jinak, abychom porazili trh?

Tuto otázku zodpovíme příští týden v naší finální analýze, kde se zaměříme na rozdíl ve výkonnosti portfolia Warrena Buffetta a indexu S&P 500 a načrtneme pár závěrů k vítězným strategiím.