Narůstající rozdíl v příjmech a bohatství ohrožuje světovou ekonomiku

Kodaň, 5.3.2012

Steen Jacobsen, hlavní ekonom Saxo Bank

Narůstající rozdíl v příjmech a bohatství ohrožuje světovou ekonomiku. Ovšem zdroj této nerovnosti je pro některé možná překvapivý.  

Za uplynulý rok jsem navštívil 16 různých států. Všechny se mezi sebou velmi lišily, ať už politickým uspořádáním, dobou svého vzniku nebo kulturami, ale všechny přitom trápila nerovnost. Tehdy jsem si uvědomil, že skutečným poraženým od začátku finanční krize v roce 2008 byla a je střední třída. Její kupní sílu oslabily vyšší ceny energií a komodit spolu s nedostatečným ohodnocením práce. Poškodilo ji rovněž celosvětově rozšířené tištění nových peněz. Od roku 1980, a zejména pak v minulých třech letech, se stále více zadlužujeme. Aby byli politici schopni toto zadlužení financovat, museli zkrátka snížit cenu kapitálu. Úroky jsou v současnosti nulové a my jsme předlužení. A to už je skutečný problém!

Politici milují tištění peněz, jelikož se nepočítá do rozpočtu, rozvah a hlavně - nenesou za ně odpovědnost. Centrální banky odvádí velmi dobře špinavou práci krizových manažerů v utajení, zatímco se politici navzájem obviňují, kdo za dluhy stojí. Tato hra je sice v lepším případě zábavná, ale v tom horším při ní politici vypadají, jako by postrádali jakýkoliv smysl pro realitu.

Prvek překvapení pochází z nedostatku pochopení toho, jak po celém světě myslíme jen na trhy, půjčky a jak zajistil rozsáhlý ekonomický růst pomocí veřejných zásahů. Přirozený zvířecí pud byl zahuben a nahrazen mylným předpokladem, že pokud bychom nezasáhli, celý svět by na tom byl ještě hůř. Řekněte to obyčejným lidem a nezaměstnaným napříč celou Evropou. Z pozice, ve které jsou, se jim svět zdá být v ještě horší formě, než byl v roce 2008. To jen potvrzují nejnovější data o nezaměstnanosti v eurozóně, která v lednu dosáhla 10,7 procenta.

Odborníci pak prohlásí, že kapitalismus známe jen ze vzpomínek a volný trh posedl amok. Ale kde tento volný trh vidí? Neexistuje žádný trh, který by fungoval podle pravidel kapitalismu. Evropské trhy drží nad vodou jen vládní intervence. Vlády a veřejné sektory teď vytváří zhruba polovinu HDP všech největších ekonomik světa. Tedy i v Německu, Spojených státech a samozřejmě i v Rusku nebo Číně.

V době krize si politici oblíbili hlavně jednu činnost, a tou je kupování si času. Toto ale není možné provádět věčně, výsledkem bude jen zhoršení sociální nerovnosti. Rovnost příjmů a bohatství pramení z rovného přístupu ke kapitálu a práci. Volný přístup ke kapitálu mají v současnosti ale pouze předlužené banky a vlády. Jednoduše řečeno, vlády si chtějí ukousnout stále větší kus koláče, přičemž soukromému kapitálu nechávají jen drobky. Smutné je, že se to netýká jen vytěsňování soukromého kapitálu. Vlády jsou totiž velmi špatným alokátorem zdrojů, cen i hodnot. Správné rozdělování funguje pouze v podmínkách svobodného trhu. A této pravdě čelíme právě teď: keynesiánský model založený na “státních intervencích” smíchaný s poloregulovanými trhy výrazně selhává. Ironií je, že experti nazvali současnou krizi jako stav, kdy kapitalismus propadl amoku. Já bych naopak řekl, že amok posedl vlády a politiky.

Svět dospěl do stavu, kdy jsou soukromé úspory na svých maximech a stejně tak rekordní jsou i výdaje veřejného sektoru. Když se na to podíváme z ekonomického pohledu, řešení je nasnadě: Zapojit soukromý kapitál namísto zvyšování daní a odrazování od rizika skrze finanční regulace, které v ještě vyšší míře omezují trhy. Soukromý kapitál není vytlačován jen tím veřejným, ale také tím, že nová opatření jej odsouvají na stále podřadnější koleje. Pokračování v této cestě totiž může způsobit katastrofu. Musíme investovat do vzdělání a zaručit trhům volnost. Je také potřeba zajistit konkurenceschopnost a dlouhodobé dohody tripartit v oblasti vzdělávání, platů i pracovních hodin. Toto je cesta k rovnosti.