Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank
Citovala mě řada médií - zejména ve Francii - a to kvůli mým výzvám, že Evropa potřebuje novou Margaret Thatcherovou. Při svých odkazech na Thatcherovou nepodporuji ani tak její politiku, jako spíše to, že jsme v poslední době neviděli kdekoliv v Evropě skutečný mandát od voličů pro pořádnou změnu. Takový mandát, který viděla Británie, když se Thatcherová ujala v květnu 1979 moci.
Volby, které v posledních letech proběhly v Dánsku, Španělsku, Finsku a Velké Británii, se jednoduše staly protestem proti tamním vládám. Voliči nebyli nikdy schopní přijmout drsné výzvy skutečných reforem. A teď to ve Francii, Řecku a Nizozemsku vypadá tak, že nejvíce vytěží ti, kteří se zpronevěří svým proevropským hodnotám. Jsme tedy svědky dalšího kola protestu voličů, kteří vidí EU jako zdroj všech problémů svých vlastních států. Voliči jsou přitom jen proti silám, jejichž smysl a účel se ještě nestačil vykrystalizovat.
Hlavním bodem vlády premiérky Thatcherové bylo to, že se svého mandátu chopila opravdu silně. Její reformy stínaly hlavy a měnily životy. To byl původní záměr mých textů. Ne, že bychom politiku Thatcherové nepotřebovali. Pro moje peníze by jistě silná ruka “Dámy s kabelkou” přinesla mnoho dobrého a Evropě by pomohla vyvážit dnešní Německem vedený disciplinarismus.
Uvědomil jsem si, že Německo je opatrný vůdce Evropy a našlapuje po špičkách. Dokonce i ve chvíli, kdy odmítá všechny hlasy snažící se ho přesvědčit o svém názoru, a které se pokouší zatáhnout německou garnituru do bažiny EU. To mne ale přivádí k dalšímu bodu: proč je celá debata tak zatuchlá a opatrná a proč se tolik bojíme nesouhlasu? Přitom jen skrze debatu a otevřenost se můžeme vypořádat s tak rozsáhlou dluhovou krizí. V základu se dá totiž tato krize zvládnout. Rychle se ale začíná stávat neříditelnou, protože dál pokračujeme v politice protahování a předstírání.
Teď už není čas na politické nesmysly. Voliči potřebují pevnou politickou ruku a hlasovali by pro ni, kdyby na ni náhodou narazili. Doufejme, že se z nás všech nestaly gaučové typy zabrané jen do sebestředného světa sociálních médií. Takoví, co jsou permanentně ztracení ve vzduchoprázdnu vlastních malých bublin a neustále aktualizují svůj facebookový profil na smartphonech a iPadech. Na jednom z posledních unijních summitů to v řeči Facebooku vypadalo nějak takto: “Potkal jsem Angelu, večeře byla výborná, je v pohodě, tady je pár fotek. Prosím dejte mi like.”
Když teď cestujete po Evropě, dopady krize zatím nevidíte nebo nepociťujete. Snad jen v Řecku. Ale nevidíte je proto, že úsporrná opatření, o kterých jsme toho všichni tolik namluvili, zatím neudeřily plnou silou. O úsporách mluví všechny vlády a některé reformy dokonce i uzákonily. Ale pokud se vám zdá, že je teď všechno špatně, počkejte si na prosazení všech reforem v letošním a příštím roce. Tehdy krize udeří plnou silou.
V nadcházejících kvartálech bude ekonomika Evropské unie růst méně než kdy jindy. Ovšem spolu s tím, jak se hrany krize obrousí a prosadí se úsporné plány a zvyšování daní, neúprosně poroste i touha po skutečných reformách a po ukončení vlády politiky protahování a předstírání. A to jsou dobré zprávy. Situace se celkem rychle dostane do bodu, kdy už nemůže být horší. Jsem si skoro jistý, že se tak stane před koncem roku 2013. Tou dobou získá někdo někde v Evropě, možná dokonce v Německu, thatcherovský mandát pro skutečnou změnu.
Thatcherová byla výjimečná osobnost a její život a činy rezonují dodnes. Ať už v dobrém nebo špatném slova smyslu, jejím odkazem byla změna. Změna přinášející přímou konfrontaci a ne politiku vedoucí odnikud nikam, která pomohla změnit nejen obraz Británie, ale celé Evropy. Přesně takový druh politického vedení potřebujeme. Doufejme proto, že voliči tuto osobu rozpoznají a dosadí ji do úřadu.
0 komentářů:
Okomentovat