25 dubna 2012

Apple byl ve svých odhadech opět konzervativní. Výsledky opět překvapily

Peter Bo Kiaer, akciový analytik Saxo Bank  

Zveřejnění výsledků Apple (AAPL) na sebe vždycky strhává vlnu pozornosti. Nejinak tomu bylo i před ohlášením výsledků za druhý kvartál (Q2) letošního fiskálního roku firmy. Možná ale byl tentokrát humbuk větší něž jindy, protože Apple v minulém čtvrtletí překvapil podstatně vyššími příjmy a čistým ziskem. To mně (a všem dalším analytikům) vyrazilo dech. Akcie od té doby vzrostly o 33 procent a 10. dubna dosáhly hodnoty 644 dolarů za kus, což znamenalo 53procentní nárůst od oznámení výsledků za Q1.



Kdybych měl shrnout názory analytiků na Q2, rozdělil bych je do dvou hlavních skupin a pár odhadů mimo ně. První skupina předpokládala příjmy ve výši od 35,5 do 37 miliard dolarů, čemuž odpovídal čistý zisk 12 respektive 12,7 miliard dolarů. Druhá skupina počítala s příjmy mezi 38 a 39 miliardami a zisky mezi 13 a 13,6 miliardy dolarů.

Odhad vedení Applu, který jsem znázornil v grafu výše jako modrou tečku, předpovídal příjmy ve výši 32,5 miliard a 8,5 dolarový zisk na akcii. To jsem převedl na čistý zisk 7,9 miliardy, v němž je zahrnuta čistá zisková marže v hodnotě 24,3 procenta. Všichni doufali, že jsou tato čísla moc nízká. Odhady manažerů navíc obecně bývají spíše konzervativní a analytici se jich z tohoto důvodu nedrží tak striktně. V tabulce níže můžete vidět, jak Apple opakovaně svými výsledky překvapuje.








Co můžeme z těchto čísel dále vyčíst?


V grafu č. 2 jsem srovnal odpovídající data z dokumentu Saxo Bank nazvaného Factset Research Data. Podíval jsem se na tzv. rolling příjmy za čtyři kvartály (číslo za předešlé dva kvartály plus odhady pro následující dva kvartály), protože díky sezónním výkyvům jsou jiné analýzy obtížné. Pokud bychom pro druhý kvartál počítali s průměrnými příjmy ve výši 36,715 miliard dolarů, pak by se 4Q-rolling příjmy dostaly na 139,9 miliard dolarů. Z toho by 49 procent připadlo na prodej iPhonů, 21 procent na iPady a 12 procent laptopů.

Proto je pro investory do budoucna dobré mít poměrně jasnou představu o tom, kolik iPhonů musí Apple prodat, aby si udržel svůj stávající růst. Důležitá je i otázka, zda má Apple nějaké problémy se získáváním nových zákazníků. A nebo zda je například Samsung schopný získat rozhodující podíl na trhu. V současnosti je největším rizikem pro investory počet prodaných iPhonů. Pokud by se mu nedařilo, mělo by to negativní vliv na sentiment a následně i ocenění.


Vypočítal jsem, kolik by měl Apple prodat kusů od každého ze svých produktů (při zachování jejich ceny z prvního kvartálu). Počty kusů jsou uvedeny níže v grafu č. 3. To by znamenalo prodat přibližně 29,5 milionu iPhonů, 11,7 milionu iPadů a 3,3 milionu laptopů.


Marže

O Applu a mém dlouhodobém očekávání normalizace jeho marží jsem už psal dříve. Ty se drží vysoko nad konkurečními hodnotami a podle mě existuje několik důvodů, proč by se měla tato praxe časem změnit.

Zaprvé, konkurence na trhu tabletů se vyostřuje, a Apple tak má jen omezené možnosti zvyšovat ceny u svých nových produktů. Zadruhé, Apple musí s každým novým modelem zavádět stále více inovací (stejně jako každý jiný výrobce IT hardwaru), což mu bude také ukrajovat ze zisků. Zatřetí, Apple už není tím malým hráčem, co býval. Firma už nemůže přes noc změnit své dodavatele jako při uvádění prvních verzí iPhonu a iPadu, když je například v Číně cena nebo kvalita výrobku nedostačující. Z Applu se teď stal supertanker, u něhož bude celý výrobní proces složitější a těžkopádnější. Do podnikání se vkrade apatie a produktivita klesne. V neposlední řadě si vzpomeňte na politické problémy, které souvisejí se situací kolem Foxconnu. Jak dlouho ještě budou skalní fanoušci Applu přivírat oči? Pokud se objeví ještě jeden nebo dva podobné problémy, mohl by Apple ztratit cenné zákazníky. Aby tomu Apple předešel, musí dodavatelům za své produkty dostatečně zaplatit. I na Apple totiž doléhají každodenní problémy velkovýrobců.

24 dubna 2012

Paříž - odkryjí volby fakt, že je třeba jít s pravdou ven?


Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank
24. 04. 2012

Při návštěvě Paříže jsem se zeptal řidiče taxíku na jeho politické názory a on na mě okamžitě zakřičel: “Sliby, sliby - všechno jsou to jenom sliby.” Očividně nevěří nikomu. Sarkozy? “Všichni ho nenávidí.” Hollande? “Lidi o všechno obere.” Le Penová? Pak se řidič usměje. “No, v neděli by se jí mohlo dařit.” A skutečně by mohlo - pokud se Francie rozhodne v prvním kolem pro “svobodnou volbu”, čímž by mohla demonstrovat svou všeobecnou nedůvěru k francouzským politikům.

Pak se dotkne další důležité věci: Pokud existuje jedna věc, za kterou si Francie zaslouží světový titul, tak je to schopnost stávkovat. V tomto jsou Francouzi světovou extratřídou! Naše konverzace pak sklouzla k důležitějším tématům, jakým je třeba fotbal. A tak jsme probrali všechna důležitá politická témata.

Ve Francii právě vrcholí přípravy na prezidentské volby a voliči se chystají jít k urnám v neděli 22. dubna. Druhé kolo se pak odehraje 6. května. A skoro to vypadá, že francouzští voliči jsou připraveni hromadně stávkovat. Možná jde o okamžik podobný tomu z roku 2002, kdy někdo vystoupí z pozadí a naruší předpokládaný dostih dvou koňů - Sarkozyho a socialisty Hollanda. Nejsem o tom sice přesvědčen, ale obyvatelé Paříže očividně něco cítí ve vzduchu. A věřte mi, že to není jen jarní počasí.

Ale ani přes znechucení Francouzů jejich politiky a protestní náladou ve vzduchu není volební výběr nijak přesvědčivý. Takže ať už prezidentské volby “vyhraje” kdokoliv, stejně se stane poraženým v souboji o správný směr Francie i Evropské unie.

Ani jeden z kandidátů nepřináší zásadní reformy a žádný z nich ani nevytvoří program podobný tomu, který Thatcherová prosazovala na konci 70. a začátku 80. let minulého století. Ne, Holland se chce stát novým Mitterandem, a Sarkozy chce být prezidentem, jakého lidem sliboval, ale od roku 2007 se mu to nepovedlo. Le Penová pak jde proti všemu a všem. A změna? Vůbec žádná!

V očekávaném duelu kdo s koho, konaném 6. května, vede podle průzkumů Holland nad Sarkozym o 10 až 12 procent. Ovšem dva týdny v politice mohou trvat jako desetiletí ve skutečném životě. Pořád je tu spousta věcí, které můžou vyjít na povrch, a také chyb, kterých se kandidáti ještě můžou dopustit.

Jak už jsem uvedl dříve: francouzští ekonomové se shodují, že situace se po volbách vyhrotí. Ať už vyhraje kdokoliv, bude muset řešit otázku Řecka a Španělska a přiznat skutečný rozměr mnohem více, než kterýkoliv jiný unijní stát. Nyní je tak na řadě Francie, aby přinesla skutečné oběti.

Ideální program pro kteréhokoliv nového prezidenta by mohl být následující: během prvních 100 dnů vytvoří důvěryhodný plán na dalších deset let. A to po diskuzi u jednacího stolu se všemi zainteresovanými stranami: odbory, soukromým i veřejným sektorem a bankami.

Francie, stejně jako většina Evropy, ztratila svou konkurenceschopnost a potřebuje dlouhodobý plán “vnitřní devalvace”. Není třeba, aby tento plán přinesl zázraky ani krátkodobé masivní zisky. Hlavně, aby byl jednoduchý, široce přijímaný všemi zúčastněnými stranami a taky spolehlivý. Finanční trhy nemají problém přijmout sebemenší náznaky reforem a jsou ochotné diskutovat o skutečných problémech. Vnímají to pozitivně jako známku poctivosti a dobrých úmyslů. Ale jak už jsme si zvykli u voleb po celé Evropě - volby ve Francii budou spíše vyjádřením nesouhlasu než mandátem ke změně.