Asie dnes: RBA snižuje o pouhých 25 bazických bodů a AUD lehce posiluje

Andrew Robinson

Včerejší vytlačení krátkých pozic v měnových párech s EUR pokračovalo během dopolední asijské seance. EURUSD se na vlně stop příkazů rychle dostal přes 1,25 na včerejší maximum.

Žádná zpráva pak nenastartovala růst a následné poklesy byly sotva citelné, a tak po velkou část dopolední seance tento pár osciloval kolem hladiny 1,2530.

AUD vyčkával na oznámení RBA, která snížila sazbu cash target o 25 bazických bodů na 3,50 %. Většina investorů toto snížení očekávala, i když někteří počítali spíše s pohybem o 50 bazických bodů. V doprovodném prohlášení australské centrální banky zaznělo, že za snížením sazby stojí výhled domácí ekonomiky, očekávání dalšího oslabení v Evropě a další zpomalení růstu v Číně. Po oznámení, které smazalo naděje na snížení o 50 bazických bodů, AUD posiloval.

Co se týče ostatních makrodat, index nákupních manažerů ve službách čínské HSBC zpevnil z 54,1 na 54,7 – tento index meziměsíčně vzrostl již podruhé za sebou a počtvrté vzrostl jeho 3měsíční průměr. Australský sektor služeb v květnu naopak nadále klesal, avšak o něco mírněji než v dubnu (43,5 z 39,6). Deficit australského běžného účtu platební bilance v prvním čtvrtletí letošního roku vzrostl, protože stagnující poptávka po komoditách způsobila pád cen. Deficit stoupl na 14,892 mld. AUD a obchodní bilance se z přebytku 2,2 mld. AUD propadla do deficitu 3,0 mld. AUD.

Uzavírání krátkých pozic v EUR včera pokračovalo, přičemž likviditu během evropské obchodní seance navíc snížily i oslavy královnina jubilea ve Velké Británii. Země G7 oznámily, že na dnešek uspořádají mimořádný konferenční hovor týkající se dluhové krize v EU a naděje na řešení „mávnutím kouzelné hůlky“ daly jednotné měně křídla. Z MMF zazněla chvála Portugalska za jeho pokrok v reformním úsilí, což také přispělo k posílení eura, avšak úvahy agentury S&P týkající se pravděpodobnosti 1:3, s jakou Řecko opustí eurozónu, učinily z růstu jen krátkodobou záležitost.

Zveřejněná americká data se omezila na podnikové objednávky za duben, z nichž vyplynulo, že objednávky oproti předchozímu měsíci klesly o 0,6 %, a revizi březnových údajů směrem dolů, což je další známkou globálního zpomalování. Reakce trhů byla prakticky nulová. Wall Street uzavřel obchodování se smíšenými výsledky. DJIA ztratil 0,14 %, ale S&P i Nasdaq si polepšily o 0,01 % a 0,46 % v tomto pořadí.

Saxo Bank spouští na TradingFloor.com modul pro otevřené FX příkazy

Saxo Bank, specialista na on-line obchodování a investice, spustila na svých stránkách TradingFloor.com modul pro otevřené forexové příkazy.

Modul otevřených forexových příkazů nabízí klientům Saxo Bank rychlý přehled o agregovaných otevřených příkazech u 10 hlavních měnových párů. Zároveň uživatelům umožňuje přístup k celé historii objednávek mezi konkrétními měnovými páry. Díky našemu modulu budete schopní vyhledat, kde se objednávky koncentrují, což vám pomůže nalézt možné hranice podpory, rezistence i průrazové body.

Hugh Taggart, obsahový ředitel Saxo Bank, říká:

“Jsme rádi, že jsme do naší palety obchodních nástrojů přidali i modul otevřených forexových příkazů. Mimo to jsou k dispozici i další nástroje: otevřené FX pozice, FX korelace a neustále aktualizovaný finanční kalendář. Data dostupná v modulu otevřených příkazů zvyšují transparentnost forexového trhu tím, že poskytují co nejvyšší množství dostupných informací, které vám ulehčí obchodní rozhodnutí.”

Saxo Bank začala zveřejňovat data OTC opcí loni v květnu a od té doby se na forexovém trhu snaží podporovat otevřenost a transparentnost. A modul otevřených příkazů je dalším nástrojem, jak toho dosáhnout. Jedná se již o čtvrtou interaktivní aplikaci, která byla během pouhého půl roku spuštěna na webu TradingFloor.com.

Funkce modulu jsou následující:

·       Agregátor shromažďuje otevřené příkazy (aggregate open orders) a u vybraných měnových párů ukazuje relativní velikost klientských příkazů podle jejich hodnoty v dolarech. Současně u každého měnového páru zobrazuje relativní objem nákupních a prodejních příkazů.

·       Díky nástroji s názvem otevřené příkazy (open orders) zjistíte u každého měnového páru kdykoliv velikost klientských příkazů na nákup nebo prodej pro každý měnový pár, který zvolíte v grafu Agregované otevřené příkazy.

·       Relativní pozice klientů v určitém časovém úseku najdete v záložce normalizované čisté objednávky (normalised net orders) u daného měnového páru.

·       celý modul je interaktivní, stejně jako modul otevřených forexových pozic, a uživatelé si mohou zvolit počáteční a koncové datum v rámci časového rozpětí, ve kterém chtějí vyhledávat. Zároveň na pohyblivé svislé ose uvidí, jak se jejich otevření objednávky mění v čase. Grafy se aktualizují automaticky každou hodinu, ale členové TradingFloor.com mohou vidět data s aktualizací každých 15 minut.

Více informací o našem modulu se dočtete tady: http://www.tradingfloor.com/tools/fx-open-orders.

Nevěřím v zázračný růst Asie

Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank

Po svém návratu z Asie už tolik nevěřím v zázračný růst tamní ekonomiky. Během roku jsem přednášel a radil několika úřadům i skupinám manažerů. Všichni totiž toužili prodloužit příběh asijského růstu. Jejich nápady se točily kolem témat jako je třeba příznivá demografie, rostoucí střední třída, zvyšující se spotřeba a levná pracovní síla.

Kdyby to tak ale opravdu fungovalo. Asie samozřejmě roste víc než je průměr a částečně za to opravdu vděčí demografii. Určitě se ale shodneme na tom, že když vaše populace roste, ještě to nutně nemusí znamenat, že pracujete a vyrábíte lépe.

Ovšem mezní výnos každého dolaru investovaného v Asii je negativní. Asijský trh je přeplněný a několik ekonomik bojuje s nerovnováhami. A Indie už musí mít co se týče nerovnováh světový rekord. V rovnováze totiž není ani jeden její makroekonomický parametr. A to je dost slabé na zemi, která byla po celých 30 let mého působení v oblasti tradingu v pozici klíčového rozvojového státu.

Budíček pro Indii

Průměrný věk obyvatel Indie je nízký, přestože na jihu země je obyvatelstvo kvalifikované, vzdělané a jejich věk je v průměru vyšší. Naproti tomu na severu jsou lidé mladší, nevzdělaní a mnohem chudší. Je to skličující úkol sladit tento rozpor v zemi, kde nefunguje koherentní politika a politický systém, který stále uctívá socialistické ideály Nehru. Indie má nejvyšší čas se probudit.

Asii se nepodařilo přetavit růst z poslední dekády v transformaci a reformu sebe sama. Lokální kapitál prchá z většiny větších asijských zemí - nikdo nechce mít své peníze v Číně,  Indii, Indonésii nebo Vietnamu. Evropští a američtí bankéři nám ale stále tvrdí, že na konci asijské duhy na nás čeká hrnec plný zlaťáků. Jak to ale může být pravda, když vidíme tolik úspěšných asijských byznysmenů opouštět své rodné státy?

Následují mé tři předpovědi pro obchodování a investování:

Všechno se časem vrátí k normálu

Co vyletí moc vzhůru, se musí vrátit na zem, a vice versa. V případě Asie - přeinvestovanost, nedostatek socializované zdravotní péče a širších vzdělávacích systémů znamená, že dřívější boom teď naráží na nedostatek finančních prostředků.  

Evropské banky tradičně používají zhruba třetinu amerických dolarů na poskytování úvěrů v Asii. S rostoucími problémy doma v Evropě ale svůj kapitál z Asie postupně stahují. To pro země se schodkem veřejných financí jako je Indie, Filipíny a Austrálie znamená nutnost snížit závislost na zahraničním financování. K tomu může dojít pouze prostřednictvím rušení investic a vyšších lokálních úspor. To sice bude znamenat nižší růst, ale je to vlastně dobrá zpráva pro Asii i pro celý svět.

Proč? Protože kdybychom pokračovali v začarovaném kruhu globalizace a vždy hledali nejnižší náklady na jednotku práce, pak by veškeré světové úspory skončily v Asii, zatímco trhy v Evropě a Spojených státech by se omezily pouze na spotřebu, a to by v konečném důsledku vyústilo v jejich bankrot. Asie potřebuje dekádu zpomalení, přijmout reformy důchodového systému a zdravotnictví. Jejich spořící prasátko je jednoduše až příliš plné. Tyto úspory se teď musí použít - ne na luxusní auta a značkové věci, ale na zajištění lepší budoucnosti rostoucí asijské populace.

Makroekonomika špatná, mikroekonomika dobrá

Asii dominují velké vládní systémy a malé množství soukromého vlastnictví. Silné vládní řetězce jsou nevyhnutelně špatné. Aby Čína a Indie rostly, musí si uvědomit, že dlouhodobý růstový potenciál země zajistí pouze prostřednictvím silného finančního systému. Čím je finanční systém dané země uzavřenější a hlubší, tím je méně pravděpodobné, že bude mít dostatečný kapitál a investice pro uživení své populace. Pokud dojde k uvolnění mikroekonomiky, pak se asijské státy opět vrátí do čela světového žebříčku ekonomického růstu.

Čína dnes doplácí na chyby v makro politice. V roce 2009 země odstartovala největší program na podporu hospodářství v dějinách. Dokonce i liberálně založení politici pak záviděli, jak se Číně podařilo zastavit zpomalování tempa růstu. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že se čínský hospodářský růst podílel na celosvětovém růstu v letech 2008 - 2011 zhruba dvaatřiceti procenty. Problémem ale je, že byl stimul aplikován v ekonomice, která v podstatě umí dobře jen jednu věc.

Zde je čínský byznys model: Na jednom konci je levný, dotovaný kapitál a levná pracovní síla. Na druhém konci je pak vysoký ekonomický růst a rostoucí příjmy. Vydělané a uspořené peníze dělníků pak směřují jako depozita do bank se zápornými reálnými výnosy, nebo na vysoce spekulativní trhy s nemovitostmi, či na akciový trh, který je i v těch nejlepších případech méně odpovědný a transparentní než Mezinárodní olympijský výbor.

Nedostatek reforem a otevřenosti ještě zvyšuje nerovnováhu v Asii. Ta teď platí za svou samolibost. Ale bude to velmi pozitivní ponaučení, pokud bude makrosféra v budoucích letech zatlačována do pozadí a do popředí se dostane mikroekonomika tažená jednotlivci a firmami, kteří jednají ve svém vlastním zájmu a mohou vzkvétat.

Čas není vždy kontinuum - pozor na cyklus

Skvělé investice jsou navázány na exponenciální růst a vydělávání peněz díky efektu složených výnosů po dlouhou dobu. Ekonomický růst se téměř vždy tváří také jako exponenciální proces.  

Někdy se ale svět i naše investice zrovna exponenciálně nevyvíjí. Někdy zkrátka firma, sektor průmyslu nebo i celý svět čelí změně režimu, která vyžaduje násilné sbohem minulosti a změnu směru v rámci nového pořádku.

Před Asií teď stojí přesně taková výzva - změna režimu. Čína odstartovala svůj dlouhý pochod k reformám už v roce 1979. Zcela náhodou to bylo ve stejný rok, kdy se Margaret Thatcherová stala premiérkou Velké Británie, která na tom tehdy nebyla ekonomicky dobře. Náhoda? Jsme teď o jednu generaci dál a potřebujeme odstartovat nový cyklus. Jednoduše je ten správný čas.

Je na záchranu španělských bank už příliš pozdě? Tomas Berggren, akciový analytik Saxo Bank Španělský bankovní systém je “zlomovým bodem” pro existenci eura. A španělská vláda si to uvědomuje. Proto také premiér Rajoy ohlásil, že země zdraví svého bankovního systému “garantuje”. Dělají si z nás srandu? Problém je teď daleko větší než je Španělsko schopné samo zvládnout. Všechny důmyslné pokusy španělské vlády vyřešit problém financování byly smeteny ze stolu Evropskou centrální bankou. To potvrzuje fakt, že k vyřešení problému financování španělského bankovního sektoru v odhadovaném rozsahu 150 - 300 miliard eur bude nutné společné úsilí Evropy i Mezinárodního měnového fondu. Pokud takové řešení nebude na stole do léta, španělská ekonomika je ve velkém ohrožení a akcie tamních bank čeká zrychlený volný pád. Všechny složky španělské ekonomiky si musí uvědomit, že problém bank není izolovaný fenomén a Španělsko se nedokáže zotavit, dokud budou jeho banky zbídačené jako jsou dnes. Jednoduše už nelze koupit další čas. Na druhou stranu by kombinované úsilí ECB, EMU a MMF o rekapitalizaci mohlo být silným spouštěčem pro rally na bankovních akciích. Zatím to ale vypadá na další kolo celkové ignorace problému ze strany španělské vlády. Popírání nebo všeobecná nevědomost Prohlášení o celkové “garanci” za bankovní systém a finance regionu ze strany Madridu nevrhá dobré světlo na jeho schopnost krizi zvládnout. Toto prohlášení se totiž neopírá o žádný finanční arzenál. Míra důvěryhodnosti mi tak připomíná mistra popírání a ignorace “Boba z Bagdádu” během operace Irácká svoboda. Problémem je nejednotná komunikace ze strany španělské vlády, která podkopává svou důvěru a dál odrazuje dluhopisové i akciové investory. S každým dalším polovičatým řešením se cena za tuto krizi zvyšuje. Španělsko tak nějak nepotřebuje technokratickou vládu - potřebuje ilusionistu! Zastavte to šílenství! Nicméně Španělsko má v ruce silné karty. Pokud tamní bankovní sektor zkolabuje, pak se nákaza rozšíří do zbytku Evropy a pravděpodobně ukončí eurozónu jak ji dnes známe. Evropští lídři to vědí. Než ale pošlou Španělsku peníze, chtějí od něj závazek k dalším reformám. Jediné řešení, které by bylo dostatečně rozsáhlé a zároveň dostatečně důvěryhodné pro držitele dluhopisů, je přinutit ECB, MMF a zástupce španělských bank i vlády vyložit karty na stůl. Velký jarní úklid bilancí. Čas je největším nepřítelem Španělska a jak už jsme dříve uvedli, tak irský krizový scénář není tak daleko. Španělsko ztráty takového rozsahu samo nezvládne. Není to sice ten hlavní problém, ale cesta ke snížení úroků z dluhopisů vede jen skrze radikální reformy, které nastartují pracovní trh a eliminují rozpočtové schodky. Široké a “drahé” řešení dnes by mohlo přinést vyšší než očekávané oživení na trhu nemovitostí v budoucnu.

Tomas Berggren, akciový analytik Saxo Bank

Španělský bankovní systém je “zlomovým bodem” pro existenci eura. A španělská vláda si to uvědomuje. Proto také premiér Rajoy ohlásil, že země zdraví svého bankovního systému “garantuje”. Dělají si z nás srandu? Problém je teď daleko větší než je Španělsko schopné samo zvládnout. Všechny důmyslné pokusy španělské vlády vyřešit problém financování byly smeteny ze stolu Evropskou centrální bankou. To potvrzuje fakt, že k vyřešení problému financování španělského bankovního sektoru v odhadovaném rozsahu 150 - 300 miliard eur bude nutné společné úsilí Evropy i Mezinárodního měnového fondu.

Pokud takové řešení nebude na stole do léta, španělská ekonomika je ve velkém ohrožení a akcie tamních bank čeká zrychlený volný pád. Všechny složky španělské ekonomiky si musí uvědomit, že problém bank není izolovaný fenomén a Španělsko se nedokáže zotavit, dokud budou jeho banky zbídačené jako jsou dnes. Jednoduše už nelze koupit další čas. Na druhou stranu by kombinované úsilí ECB, EMU a MMF o rekapitalizaci mohlo být silným spouštěčem pro rally na bankovních akciích. Zatím to ale vypadá na další kolo celkové ignorace problému ze strany španělské vlády.

Popírání nebo všeobecná nevědomost

Prohlášení o celkové “garanci” za bankovní systém a finance regionu ze strany Madridu nevrhá dobré světlo na jeho schopnost krizi zvládnout. Toto prohlášení se totiž neopírá o žádný finanční arzenál. Míra důvěryhodnosti mi tak připomíná mistra popírání a ignorace “Boba z Bagdádu” během operace Irácká svoboda. Problémem je nejednotná komunikace ze strany španělské vlády, která podkopává svou důvěru a dál odrazuje dluhopisové i akciové investory.

S každým dalším polovičatým řešením se cena za tuto krizi zvyšuje. Španělsko tak nějak nepotřebuje technokratickou vládu - potřebuje ilusionistu! Zastavte to šílenství!

Nicméně Španělsko má v ruce silné karty. Pokud tamní bankovní sektor zkolabuje, pak se nákaza rozšíří do zbytku Evropy a pravděpodobně ukončí eurozónu jak ji dnes známe. Evropští lídři to vědí. Než ale pošlou Španělsku peníze, chtějí od něj závazek k dalším reformám.

Jediné řešení, které by bylo dostatečně rozsáhlé a zároveň dostatečně důvěryhodné pro držitele dluhopisů, je přinutit ECB, MMF a zástupce španělských bank i vlády vyložit karty na stůl. Velký jarní úklid bilancí. Čas je největším nepřítelem Španělska a jak už jsme dříve uvedli, tak irský krizový scénář není tak daleko. Španělsko ztráty takového rozsahu samo nezvládne. Není to sice ten hlavní problém, ale cesta ke snížení úroků z dluhopisů vede jen skrze radikální reformy, které nastartují pracovní trh a eliminují rozpočtové schodky. Široké a “drahé” řešení dnes by mohlo přinést vyšší než očekávané oživení na trhu nemovitostí v budoucnu. 

Ekonomické dopady jsou pro pořadatele olympijských her často zklamáním

Matt Bolduc, akciový analytik Saxo Bank

Státy často utrácí vysoké sumy peněz za propagaci a pořádání olympijských her. Vlády a zastánci olympiády vždy prezentují hry jako dobré pro ekonomiku i občany.

A nijak se neliší ani hry v Londýně. Náklady přesáhnou devět miliard liber. Zatímco náklady lze odhadnout relativně snadno, přínosy tvoří měkké hodnoty a multiplikační efekt postavených budov. Novináři přitom rozsah veřejných prostředků potřebných k pořádání her v době krize kritizovali. I přesto lze říci, že hry posloužily po vzoru keynesiánské teorie k nastartování britské ekonomiky v době, kdy to nejvíc potřebovala.

Vybudování olympijské vesnice na východě Londýna přispělo k rozhýbání stavebnictví v celé Velké Británii. Zhruba 95 procent kontraktů na její výstavbu si rozdělily britské stavební firmy. Celková hodnota těchto zakázek pak dosáhla téměř šesti miliard liber.

Ta čísla zní dobře, ale ….

Společnost Visa odhaduje, že ekonomický dopad pro britskou metropoli z pořádání her bude prostřednictvím různých útrat zhruba 508,4 milionů liber. Tuto částku si rozdělí hotely, maloobchodníci, supermarkety, restaurace a cestovní agentury. Navíc se čeká o zhruba 1,14 miliardy liber lepší výkon ekonomiky díky multiplikačnímu efektů sektorů, které budou profitovat právě z rostoucích útrat. Ty se čekájí hlavně od mezinárodních turistů, nikoliv od domácích spotřebitelů. Z dvoutýdenního boomu turistů budou těžit i hotely a luxusnější maloobchody. Nápor turistů, kteří do Londýna vyrazí jen kvůli hrám, ale odradí turisty, kteří kvůli hrám nepřijedou. Komu by se taky chtělo jezdit uprostřed léta a uprostřed olympiády londýnským metrem?

.... jak velký dopad ve skutečnosti mají?

Často když přemýšlíme nad olympiádou, tak si s ní spojujeme i masivní boom pro lokální ekonomiku. Ve skutečnosti je ale takový dopad minimální. Jako příklad nám poslouží právě Londýn. Srovnejme náklady ve výši devíti miliard liber s pravidelným ročním růstem britské ekonomiky. Náklady na olympiádu tvoří zhruba 0,7 procenta ročního HDP. Investice navíc byly rozloženy do pěti let. Skutečný dopad na britské hospodářství je tak minimální.

Stadiony jsou špatná investice

Na téma výhod pořádání mega sportovních akcí (jako je třeba olympiáda) vzniklo mnoho studií.

Výsledky těchto studií jsou ale smíšené a po samotných akcích pak vzniká průzkumů málo. Ačkoliv není jednoduché z provedených studií vyvodit obecnější závěry, jedno je zřejmé. Budování stadionů a sportovních lokací je kvůli nízké využitelnosti po hrách velmi špatnou investicí. Samotné jejich udržování pak totiž vlády stojí miliony dolarů. Například olympiáda pořádaná v roce 1976 v Montrealu stála druhé největší kanadské město v dnešních cenách na šest miliard dolarů. Montrealu pak trvalo třicet let tyto peníze splatit. A nezbylo mu nic než dnes už nemoderní a nevyužívaný olympijský stadion.

Akademický výzkum navíc ukázal, že nad problémem nedostatečného využívání sportovišť a stadionů vždy před akcí zvítězí očekávání růstu HDP a ekonomické dopady, které má akce přinést. Očekávání jsou ale vždy přemrštěná.

Skvělým příkladem je i světový šampionát ve fotbale, který bude v roce 2022 pořádat Katar. Tento arabský stát totiž utratí 70 miliard dolarů na výstavbu pěti nových stadionů (dva už jsou hotové) a infrastrukturu... 70 miliard! V přepočtu na jednoho ze dvou milionů obyvatel to vychází na 35 tisíc dolarů na hlavu. Stane se pak Katar novým turistickým rájem? Spíše ne. Reálně - když porovnám výši výdajů s předpokládanou pětiprocentní návratností investice do světového šampionátu, pak se dostaneme na nutné roční výnosy v řádu 3,5 miliardy dolarů. A to je sakra nepravděpodobné.  

Pár dalších příkladů

Peking 2008

Čína během čtyř let před olympiádou utratila kolem 40 miliard dolarů, což představuje zhruba 0,3 procenta jejího ročního HDP. Z toho dvě miliardy šly přímo na stadiony a zařízení. Většina celkové investice ani nesouvisela přímo s olympiádou. Stavěly se za ni domy, silnice, dopravní systémy a infrastruktura. Stejně jako mnoho průzkumů prováděných po hrách, jsou i dopady na čínskou ekonomiku diskutabilní. Výsledky výzkumníky rozdělují podle toho, jestli se tak masivní investice skutečně vyplatila. Číně olympiáda přinesla hlavně zlepšenou image a postavení na diplomatickém poli.

Atény 2004

Zatímco vysoká cenovka u her v Pekingu může být přičítána nákladům na rostoucí ekonomiku a budování lepší infrastruktury, tak v případě her v Aténách něco podobného rozhodně neplatí. Pro srovnání, řecké hospodářství představuje zhruba jednu patnáctinu čínského HDP. Atény za hry utratily zhruba 15 miliard dolarů, což je skoro sedm procent řeckého HDP za rok 2004. V relativních hodnotách tak vydaly mnohem více peněz než Čína.

Ačkoliv Atény taktéž investovaly do infrastruktury, dopady toho kroku rozhodně nebyly tak ohromující jako v Číně. V řecké metropoli totiž žijí jen čtyři miliony obyvatel zatímco Peking jich má na 17 milionů. Atény navíc už před olympiádou byly vyspělou turistickou destinací. Potenciální výhody po hrách tak byly otázkou. Podobné to bude i s letošní olympiádou v Londýně.

Megaudálosti jako jsou olympijské hry jsou pobavením pro obyvatele a politiky. Ekonomické náklady ale mají tendenci převyšovat hospodářské výhody a hry v Londýně na tom nebudou jinak. Pro britské obyvatele a investory ale není vše ztraceno. Lokální akciové trhy totiž v souvislosti s letní olympiádou mají tendenci převyšovat své konkurenty. O tom ale až příště.