Blíží se setkání kardinálů EU?

Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank

Jednou z našich hlavních premis během evropské dluhové krize byla ta, že krize skončí jedině takzvaným “setkáním kardinálů”. Tedy setkáním klíčových hráčů ve chvíli, kdy krize dosáhne kritické fáze, která pak skončí dramatickou restrukturalizací Evropy. Jde o jedno z témat, které jsme představili už v našich Šokujících předpovědích pro rok 2012. Takové setkání se zřejmě uskuteční spíše dříve než později, protože je Evropa bolestivě rozdělená na dva ekonomické tábory sever versus jih a dva politické tábory, kde na jedné straně stojí Angela Merkelová a na druhé skupina zemí Club Med, tedy celé Středozemí.  

Blížíme se bodu, ze kterého už pro Evropu nebude návratu. Evropě rychle dochází čas s tím, jak rostou náklady jihoevropských států na zajištění si potřebného kapitálu, nefunguje úvěrový trh a dochází k odlivu kapitálu. Opravdový summit k vyřešení dluhové krize se tak rychle blíží. Rozdíly mezi jednotlivými státy v rámci EU ještě nikdy nebyly více neslučitelné.

Skupina pěti (Draghi, Barroso, Monti, Rajoy a Hollande) se snaží přinutit Německo přistoupit na společné dluhopisy. Hollandův plán je ale založený na jediném - ať platí ostatní. Během toho ve Francii pokračuje v politice protahování a předstírání, že je schopen dostát své sociální agendě i bez jakýchkoliv strukturálních reforem.

Pro ilustraci, jak nedosažitelný je koncept “Německo to zaplatí”, se pojďme podívat na několik čísel:

• HDP Německa: 3,2 bilionů eur
• Oddlužení evropských bank během následujících pěti let (podle odhadu MMF): 5 bilionů eur
• Rozvahy evropských bank: 33 bilionů eur, nebo také 300% HDP celé eurozóny
• Rozvaha ECB:  4 biliony eur

Rozsah této dluhové krize je daleko větší, než si trh uvědomuje. Ve skutečnosti je tak velký, že neexistuje žádné reálné řešení. Ani podle představ severu, ani podle představ jihu. Představa, že jde jen o vyřešení otázky, zda Německo vše zaplatí, je nejen naivní, ale také nereálná. Němci totiž nemohou a ani by neměli. A všichni můžeme zapomenout také na hloupou představu, že jediným řešením je ECB. Existuje jen jedno řešení: systém musí selhat a euro i Evropská unie se musí proměnit. Přiznejme si, že plány Německa nejsou perfektní. Koncepčně ale směřují správným směrem. Krize nejde vyřešit zkratkou k bankovní unii, když neexistuje ani politická ani fiskální unie. Důvod, proč se Evropě ekonomicky nedaří, je nedostatek odpovědnosti tvůrců politiky a politiků samotných. Dát jim další lano, na kterém se skrze svou politiku protahování a předstírání mohou oběsit, rozhodně neznamená krok vpřed.   

Během několika dalších dnů se nevyhnutelně dočkáme oslavných tanečků ze strany EU. V úterý unikl Van Rompuyovi do tisku, konkrétně do Financial Tomes, jeho “plán, který změní směřování Evropy”. Podle mě titulek mluvil sám za sebe: Vam Rompuy osekal plán pro eurozónu. A jako vždy to byly jen tlachy bez jakéhokoliv obsahu. Politika protahování a předstírání na druhou.

Od mého posledního článku s názvem Jsou slova Angely Merkelové překrucována německá vláda a její představitelé, včetně Bundesbanky, zemím patřícím ke Club Med zcela objasnili, co jejich kancléřka měla na mysli. Merkelová totiž není v pozici, aby se musela vzdát vize fiskálního paktu a striktního dodržování Smlouvy o EU a mandátu od ECB.

Ovšem potíže dělá spíše Hollande a Francie než Německo. Hollande totiž pořád dokola tvrdí: “Nemůžeme se vzdát suverenity, pokud se nezlepší solidarita”. Nezapomeňme, že Hollande vede zemi, jejíž ekonomika neroste, má obrovský rozpočtový deficit a nejnižší věk odchodu do důchodu v Evropě - a přitom se nazývá pravou evropskou zemí. Hollandovi se přitom povedlo slavnou inaugurační řeč J.F. Kennedyho obrátit o 180 stupňů. Francie a země z Club Med si nyní jeho projev vykládají takto: “Neptejte se, co můžete udělat pro Evropu. Ptejte se, co Německo může udělat pro vás”. A jak už napsal Simon Nixon pro Wall Street Journal v článku s názvem Francie je největší překážkou řešení krize eurozóny, Francie se vždy zdráhala svěřit svou suverenitu do rukou Evropské unie. Vytvoření fiskální a bankovní unie bez zavedení politické unie by jen navyšovalo počáteční chyby, ke kterým došlo při tvorbě unie měnové. A právě Francie je zemí, která říká od nepaměti “ne” jakémukoliv oslabení své svrchovanosti, která by eurozónu dlouhodobě stabilizovala.

Jak by mohla Francie “ustoupit”, když si Německo bude trvat na svém? Francie sama sebe považuje za silnou a vlivnou zemi, ale čím více spoléhá na pomoc od svých německých přátel nebo ECB, tím je pravděpodobnější, že o svou sílu přijde. Nemůžete si půjčovat nebo si nechávat pomoct a zároveň si diktovat podmínky. Budete si muset vybrat, pane Hollande. A právě proto je dokonce i pro Francii nejlepší, aby najela na cestu vyšlapanou Německem. I za cenu, že země ztratí svou tvář. K této situaci by stejně došlo tak jako tak. Hollandův plán je totiž nepoužitelný a odsouzený k nezdaru a vedl by k ještě nižšímu růstu a vyšší nezaměstnanosti. Někdo by možná mohl Hollandovi konečně říct, že třetí cesta, se kterou přišel Bill Clinton a kterou “zdokonalil” Tony Blair, nikdy nefungovala.

V této souvislosti se mi vybavuje, že se Evropa už jednou v podobné situaci ocitla. Po představení Delorsovy zprávy v roce 1989 následovala dlouhá a složitá jednání především mezi Kohlem a Mitterandem o tom, kdy by měl začít projekt eura. Německo se snažilo, aby každá země nejprve přistoupila na konvergenční kritéria, ale Francie si nakonec v roce 1991 vymínila, že Evropská měnová unie začne fungovat v lednu 1999 nezávisle na dosaženém stupni konvergence. Tehdy Německo (i Francie) udělalo chybu, která vyústila v současné problémy zemí skupiny Club Med. Ty totiž nikdy nebyly ke vstupu do eurozóny příliš kompetentní. Německo si to podle mě pamatuje a poučilo se z toho.

Ocitli jsme se ve fázi tzv. mexické konfrontace. A jak se z ní dostaneme? Podle mě máme tři možnosti:

• setkání kardinálů - pravděpodobnost 40 procent
• politika protahování a předstírání na druhou - pravděpodobnost 40 procent
• zkáza a beznaděj - pravděpodobnost 20 procent

Setkání kardinálů bude jediným pořádným řešením, které má racionální a praktický základ. Bude potřeba, aby některé země odešly z eurozóny, ať už dočasně nebo napořád. Černým Petrem bude nejspíše Řecko. To donutí Club Med k jednání a členské státy budou muset kvůli fiskální a měnové politice přistoupit na ještě větší oslabení své suverenity. Nejpravděpodobněji dojde řada na německý model, kde bude nejvyšší autoritou Evropský soudní dvůr.

Počáteční reakce trhu na setkání kardinálů bude negativní, ale povede k nastartování poslední fáze našeho třífázového modelu krize (popírání, protest a mandát pro změnu). Během mandátu pro změnu se objeví oživení ve tvaru písmene V, ve kterém se reformy vymýšlí od píky. Pro investory je tak právě setkání kardinálů tím nejlepším řešením, které by nám mohlo přinést několik let prosperity. Současně bychom se mohli dočkat i lepších výnosů u akcií, které jsou právě teď podle většiny médií na mrtvém bodě.

Politika protahování a předstírání na druhou. Důvodem proč “na druhou” je dlouhodobé opakování stejných chyb. Jejich dopady teď budou daleko negativnější. Pokud dojde k dalšímu kolu kvantitativního uvolňování nebo operaci LTRO, tak čekám daleko menší růst, kratší efekt a menší účinnost. Pravděpodobně mohou takové kroky být i kontraproduktivní. Jenom blázen by si totiž mohl myslet, že nižší úrokové míry mohou všechno vyřešit. Trh moc dobře ví, že pokud se chce někdo vypořádat s problémem schopnosti platit své účty, musí přijmou ztráty a ne se více zadlužovat. Jakmile se vlády a ECB během třetího a čtvrtého kvartálu ocitnou ještě více bezradné, spustí další kolo mimořádných opatření. Dopad se ale rozplyne stejně rychle, jako sen Anglie o vítězství na Mistrovství Evropy ve fotbale.

Zkáza a beznaděj. V tomto konceptu se počítá s tím, že neexistuje žádné správné řešení krize. Jsme trénováni/učeni si myslet, že na každý problém existuje řešení. Děláme to ale už tak dlouho, že nám došel čas. Jestliže se teď nacházíme v kompletně slepé uličce, pak jedinou cestou, která zbývá, je “zničení kapitálu”, tak jak si to představoval Joseph Schumpeter. Oheň, který přinese snížení zadluženosti a vyčistí štít. V případě takového scénáře trhy otestují svá minima z roku 2009. Hluboce se zakoření nespokojenost s politiky a bankovním systémem, což může vést k sociálním nepokojům či dokonce k něčemu ještě horšímu.

Ani jeden z nastíněných scénářů podle mě ze začátku nepřinese žádná pozitiva. Blížíme se evropskému létu nespokojenosti a i kdybych se mýlil a Německo ze svých požadavků ustoupilo, následovat bude maximálně 10procentní nárůst. Ovšem jen do té doby, než si trh uvědomí, že jde opět o politiku protahování a předstírání a ne první krok k lepší a silnější Evropě. Podle investorů, jejichž názorů a přehledu si vážím, je současná situace následující:

• půjčovat si další peníze vyjde dráž a dráž, i přesto dluh zůstává tím nejlákavější aktivem
• ceny akcií na rozvíjejících se trzích jsou příběhem o přeceňování a přehnaných předpokladech
• akcie - férově oceněny, ale firmy bez dobrých vyhlídek co týče hospodářských výsledků či schopnosti se pohnout z místa
• konec evropské dluhové krize se zatím nerýsuje
• schodek amerického rozpočtu jen a jen narůstá
• reálný růst čínské ekonomiky je namísto 7 až 8 procent jen 5 až 6 procentní

V současném prostředí nemají akcie, dluhopisy ani komodity žádný prostor k růstu, protože je nikdo nechce. Chuť k jejich nákupu totiž otupěla neschopnost politiků přijít s jednoduchým a spolehlivým řešením. Místo toho se zaměřili na bezcenné návrhy a prázdné sliby. Výsledkem bude léto plné nespokojenosti a trhy by měly být pod tlakem až do srpna. V té době se možná nad propastí ocitne spolu s Řeckem i Španělsko a Itálie, protože sedět s rukama v klíně není řešení. Trhy už mají dost politického blafování - nastal čas reforem, a ne na dalšího tlachání.

Švédsko: Nové Švýcarsko... a bezpečný přístav v době krize eurozóny

Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank

V této perfektní bouři dávám strašně nerad jakákoliv velká doporučení. Každému, kdo hledá bezpečný přístav na letní měsíce, bych ale doporučil švédská aktiva jako atraktivní alternativu. Riskujeme sice, že nebude prolomena podpora trendu, i tak ale švédské koruně (SEK) věříme, protože od čtvrtého kvartálu loňského roku se jí mimořádně daří a pro vaše investice představuje bezpečné útočiště.

Níže najdete poslední novinky z Tradingfloor.com a zde je můj komentář z minulého týdne: Švédsko jako nejsilnější ekonomika a snižování daní.

Bezpečný přístav v evropské dluhové krizi: Švédské koruně věříme už delší dobu - od čtvrtého kvartálu loňského roku. A s probíhající krizí v eurozóně se nabízí řada důvodů, proč v případě švédské koruny zůstat na pozici long:

1. přebytek běžného účtu platební bilance
2. vyrovnaný rozpočet
3. snižování daní
4. nejlepší ministr financí v Evropě
5. volně plovoucí kurz “uvnitř” Evropy
6. malá a otevřená ekonomika, a tedy pružný pracovní trh i trh malých a středních firem

Švédská koruna se blíží velmi silné hranici podpory, takže je to teď buď a nebo. Podívejte se na graf níže.

 Zdroj: Bloomberg LLP

Osobně považuju Švédsko za nové Švýcarsko. Místní měna má výrazný středně- i dlouhodobý potenciál a jako první cíl vidím hranici 8,6500...ale bude potřeba prolomit hranici podpory, abychom si vše potvrdili... 

Asie dnes: Trhy jsou před dnešním summitem EU překvapivě klidné

Andrew Robinson

Měnové trhy byly během asijské seance před dnešním summitem EU stále v limbu.

Dnes jsme se mohli zaměřit na několik dalších makroekonomických údajů. Z Japonska jsme se dozvěděli, že maloobchodní tržby se oproti předchozímu měsíci zvýšily o 0,7 %, což je lepší výsledek než dubnových 0,2 %, ale v meziročním srovnání se růst tržeb zpomalil na +3,6 %, což oproti 5,7 % v předchozím měsíci představuje pokles. Stejný obrázek byl patrný u velkých maloobchodních prodejců, kteří oproti stejnému období vloni zaznamenali pokles tržeb o 0,9 % (druhé záporné číslo za sebou). Dotace na ekologické automobily zvyšují tržby jen krátkodobě a jejich dlouhodobější dopad slábne se zvyšující se globální nejistotou ohledně hospodářského růstu.

Nedávné snížení úrokových sazeb, ke kterému přistoupila RBA, má na australský trh s bydlením dosud jen omezený dopad, jak dokládají poslední údaje o prodeji nových domů zveřejněné australským sdružením Housing Industry Association. Po silném dubnovém odrazu o 6,9 % vzrostl v květnu prodej nových domů oproti předchozímu měsíci o hubených 0,7 %.

Co se týče včerejší seance, nebylo moc o čem psát. Měny se obchodovaly v úzkých pásmech, podobně jako při asijské seanci. Měnový pár EURUSD testoval hladiny těsně pod úrovní nejbližší podpory na 1,2470 (ne snad kvůli nějakým konkrétním zprávám, spíš proto, že Německo nadále prosazuje tvrdou linii proti společné odpovědnosti za závazky před vznikem širší fiskální unie), ovšem významnější úroveň 1,2440 neprolomil. Jean Claude Juncker, šéf skupiny ministrů financí eurozóny, se již očekávání trhu související s nadcházejícím dvoudenním summitem EU snažil bagatelizovat. Britská libra z velmi silných tržeb podle průzkumu CBI příliš neprofitovala (údaj za červen, možná souvislost s oslavami diamantového výročí?) a medvědi tudíž testovali spodní úrovně.

Pokud jde o makrodata, maloobchodní tržby ve Španělsku a Itálii byly nízké, zatímco v USA překonaly očekávání objednávky zboží dlouhodobé spotřeby a rozjednané prodeje domů. Objednávky zboží dlouhodobé spotřeby vzrostly oproti 0,8 % v předchozím měsíci o 1,1 %; po odečtení dopravních prostředků to bylo 0,4 % (posledně -0,6 %). Wall Street tyto údaje povzbudily a druhý den za sebou prožil ve znamení růstu. DJIA vzrostl o 0,74 %, S&P o 0,9 % a Nasdaq o 0,74 %.

Asie dnes: před nadcházejícím summitem EU měnový trh spí

Andrew Robinson

Asijská seance se odehrála v klidu uvnitř úzkého pásma, aktivitu neovlivnila žádná významná data, neboť trh se soustředí na nadcházející EU summit na konci týdne.

Jediné zveřejněné údaje pocházejí z Japonska, a to ceny korporátních služeb, z nichž i nadále vyplývá, že inflační cíl stanovený BoJ je stále v nedohlednu. Ceny služeb se oproti loňskému roku zvedly o nepatrnou 0,1 %, již druhý měsíc v řadě, nicméně nárůst byl pomalejší než dubnové 0,2 %.

Ve snaze malovat obrázek poněkud růžověji řekl dnes čínský ministr obchodu, že čínský export by podle předpokladů měl po zbytek roku již jen růst, takže zemi se podaří dosáhnout cílového ročního růstu dovozu i vývozu 10 %. Mluvčí ministra však již nijak nerozvedl, jakým způsobem by se měla Čína těchto cílů dobrat. Údaje za květen nepochybně jistý odraz vzhůru naznačují, export se vrátil k meziročnímu růstu 15,3 % oproti meziročním 4,9 % v dubnu. Na trzích se nicméně proslýchá, že nejnovější čínská čísla jsou nepřesná a nadsazená, což znehodnocuje validitu a tím i dopad případného zlepšení.

Nálada včera nepřála riziku. AUDUSD testoval úrovně pod paritou a EURUSD sklouzl pod hladinu 1,25. Tento pokles nebyl vyvolán jednou konkrétní událostí – proti riziku stála řada známých důvodů. Španělsko formálně zažádalo o pomoc pro své banky a trhem se šířily spekulace o tom, že agentura Moody’s chystá snížení ratingu dalších španělských bank. Sílí také teorie, že Čína v posledních několika měsících nadhodnocuje svá ekonomická data (viz včerejší článek v New York Times).

Co se týče makrodat, index aktivity chicagského Fedu zklamal poklesem pod očekávanou hodnotu -0,30 na -0,45 (naposledy +0,08), to však do jisté míry vyvážily prodeje nových domů, které překonaly očekávání (meziměsíčně +7,6 %) a zlepšení indexu aktivity dallaského Fedu z -5,1 na +5,8. Nicméně ve stínu evropské situace před summitem, který se bude konat koncem tohoto týdne, uzavřel Wall Street poklesem. DJIA oslabil o 1,09 %, S&P o 1,6 % a Nasdaq o 1,95 %.

Jaké akcie nakoupit pro případ odchodu Řecka z eurozóny?

Matt Bolduc, akciový analytik Saxo Bank

Řecko představuje pro finanční trhy obrovské riziko. Odchod Řecka z eurozóny, stejně jako odchod jakékoliv jiné slabé evropské země, by vyústil v masivní výběry peněz z tamních bank. Poté by pravděpodobně následovaly nepředvídatelné přesuny peněž pryč z Evropy, a investoři by se zřejmě zbavovali svých akcií a spíše by investovali do amerických dluhopisů. V každém případě by světové akciové trhy odnesly takovou výraznou změnu velkými ztrátami.

Pokud by na takové přesuny kapitálu došlo, předpovídané i skutečné zisky firem by byly k ničemu. I tak by některé sektory v záchvatu iracionality a krátkodobých obav zůstaly odolné, zatímco jiné by to těžce odnesly. Nikoho ale nepřekvapí, že by nejvíce trpěly cyklické sektory jako je energie, nerostné suroviny, spotřební sektor a stejně jako posledně i bankovnictví.

Tento graf už všichni viděli, ovšem částečně může být zavádějící, protože je zcela závislý na časovém horizontu. Můžeme se podívat i na maximální pokles (drawdown) - i když podle mě nejde o skutečný ukazatel rizika - který ukazuje rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou výkonnosti daného sektoru. Na grafu vidíme, že “nejbezpečnějšími” aktivy nejsou telekomunikace nebo společnosti veřejných služeb (utilities), ale spotřební sektor a zdravotní péče. To sice není proti selskému rozumu, ale spíše je překvapivé, že nízký růst i rizika u telekomunikací a veřejných služeb nejsou v krizi tím nejlepším řešením. Oba tyto sektory totiž mají nejnižší hodnotu ukazatele rizika beta (10letá beta je u telekomunikací 0,61 a u utilit 0,57). Tak podle čeho by se teda měl investor řídit?

Často zapomínáme na to, že sektor zdravotní péče je součástí supercyklu, a to díky rozrůstající se střední třídě a stárnutí populace ve vyspělých ekonomikách. Zajímavé zisky nemusí přinášet jen investice do volatilních sektorů. Pokud se podíváme na kumulovaný roční růst zisků na akcii (EPS) v posledních pěti letech, rostl sektor zdravotní péče ročně o 10 procent, a to i během pěti nejrozkolísanějších let historie finančních trhů. Pokud by čistě hypoteticky zůstala valuace stejná, výnosy u tohoto sektoru by mohly být 61 procent  (na rovnoměrně vážené bázi) v období pěti skutečně náročných let. A to je pro moudrého a trpělivého investora velmi pěkná odměna. Přestože v roce 2006 byla návratnost u tohoto sektoru kvůli jeho vysokému ocenění jen 34 procent, nyní je průměrné P/E (poměr mezi tržní cenou akcie a ziskem na akcii) 15 oproti tehdejším 40 (vše váženo rovnoměrně).

Pusťte proto z hlavy komplikované obchody a prostě si nakupte akcie dobré firmy zabývající se zdravotní péčí, která se soustřeďuje na rozvojové trhy a stárnoucí populace a zároveň má slušné ocenění. Pak už by se vaší investici mělo dařit dobře. A pokud se vám nechce vybírat jednu konkrétní firmu, investici jednoduše zaměřte na celý sektor. Bude vám vynášet v dobrých i zlých časech, takže se nemůžete splést.