26 července 2012

Léto mezního rizika (tail risk) aneb jak hrajeme na poli dluhopisů, komodit a Forexu


Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank

Na pokusy Evropské unie o nalezení cesty ven z krize prostřednictvím politiky protahování a předstírání už není čas ani prostor. Co se týče nejbližších měsíců, Německo nestihne ratifikovat záchranný fond ESM dříve než na začátku září (kdy se vysloví Spolkový ústavní soud) a využití fondu EFSF by nemělo kýžený efekt.


Výnosy španělských dluhopisů můžou stoupat donekonečna a většina lidí zapomíná, že španělský trh s dluhopisy už vlastně ani není reálným trhem. Nakupují na něm pouze dva subjekty: ECB a španělské banky, které takto využívají likviditu poskytnutou od ECB. Jde o uzavřený kruh, ve kterém se točí stále méně reálných peněz.

Španělská centrální banka
v pondělí oznámila, že ekonomika ve druhém čtvrtletí klesla o 0,4 procenta proti předchozím třem měsícům a od července do září se dokonce očekává jednoprocentní propad. Musel by se stát zázrak, aby Španělsko dosáhlo bez zásadních reforem na slibovaný deficit veřejných financí ve výši tří procent HDP do roku 2015, natož do roku 2020.

Evropa a její dávky

Problémem Španělska, a částečně i Itálie a Řecka, není to, že byla špatně nastavena pravidla. Spíše šlo o neochotu a neschopnost zákony dodržovat. Evropa se tak v posledních deseti letech stala rájem jakýchkoliv dávek. Model “sociálního zabezpečení”, který se Evropa snažila vnutit “méně šťastným” zemím, nyní místo podpory podkopává evropskou společnost. Celý problém dávek ukrývá už slovo samotné. Dávka od slova dávat je vlastně benefit, u kterého si řada lidí myslí, že na něj má automaticky nárok, ať už pro to něco udělali nebo ne. Z nástroje, který pomáhal chudým v časech nouze nebo dočasně širším skupinám lidí během recese, se stalo něco, na co si až příliš velké množství lidí činí nárok za všech okolností.

A protože se Evropa stala neomezeným dárcem dávek, její ekonomický konec se podle pouček neodvratně blíží. Den za dnem se počet lidí pobírajících dávky (důchodci, nezaměstnaní, podniky volající po státní podpoře) zvyšuje, protože samotný systém selhal. V důsledku toho tak stále narůstá skupina lidí, kteří mají obrovskou politickou moc a snaží se ukousnout co největší podíl dávek ze stále menšího koláče státních peněz. A aby evropské vlády ustály tlak na své finance, centrální banky tisknou peníze a zachraňují ty, kteří dělali v minulosti chyby a vzali na sebe moc velké dluhové břemeno. Zároveň ale sebrali peníze těm, kteří by o dávky požádali jen při mimořádné příležitosti. Nakonec tak budou chudší všichni bez rozdílu.

Rozdávačná Francie

Celou situaci pak jen zhoršuje nedostatek politického konsenzu napříč Evropou. Francouzský prezident Hollande se například snaží o to, čemu se říká ekonomická sebevražda - znova snížit věk odchodu do penze, zakázat propouštění a zavést sociální reformy. A to vše v evropské zemi, která za své důchodce utrácí nejvíc ze všech. Pravděpodobnost, že jeho program uspěje, je však nižší, než že Španělsko splní své rozpočtové cíle! Angela Merkelová a Německo (a také většina severní Evropy) se naopak snaží prosadit úsporné balíčky, které mají zajistit prosperitu evropské periferii. Když se ocitnete v deflační dluhové spirále, je jistou cestou do pekel zachování dluhu a zároveň snaha ušetřit na výdajích státní správy. Navyšování dluhu a předstírání toho, že si to můžeme dovolit, musí skončit. Čím dříve přijmeme ztrátu, tím méně nás to všechno bude stát.

K tomu všemu připočtěte i Itálii, jejíž vláda brzo skončí a která bude v následujících dvou letech potřebovat biliony eur na refinancování tamních bank, a také Spojené státy. Amerika se totiž stále zdráhá provést v řadě už třetí kvantitativní uvolňování, protože jeho první a druhá vlna neměla takový úspěch, jak se čekalo. Dostali jsme se tak do situace, kterou už jsme dříve předjímali - tou je “léto nespokojenosti”.

Do ceny aktiv se promítlo makroekonomické mezní riziko (tail risk)

Cena aktiv se teď neodvíjí od jejich mikroekonomické atraktivity (poměr P/E, růst, tržní podíl, cash flow), ale jen od makroekonomického mezního rizika. A toto riziko stoupá s tím, jak tečou další a další peníze zemím skupiny Club Med (kvůli stále dražšímu financování, prohlubujícím se deficitům a nižšímu ekonomickém růstu).

To vše je cena za politiku protahování a předstírání: Dobré mikroekonomické ukazatele zastiňuje špatný stav makroekonomiky. To se snaží trhy říct politikům už delší dobu, ale ti mezitím pokračují v prázdných slibech a nedomyšlených plánech.

Teprve až se dočkáme skutečného “setkání evropských kardinálů”, poznáme, kam až může klesnout euro k dolaru nebo index Stoxx 50 a jak vysoko se mohou vyšplhat výnosy dluhopisů u zemí z Clubu Med. V žádném případě si však nerezervujte lístek do Noemovy archy. Svět totiž neskončí. Mikroekonomika se opět vrátí na výsluní a s ní i soudnost, zisky a logické uvažování. Současný systém prochází fází testování, což je normální. Nedochází k jeho kolapsu, jen se celý mění.

Strategie:

Pamatujte na koncové riziko. To neklesá, naopak roste, a proto je třeba zaujmout defenzivní postoj. Trhy se budou podobat letošnímu evropskému létu: budou chladné a proměnlivé, ale občas bude jasno.

16 července 2012

Směřují italské banky ke španělskému scénáři?


Tomas Berggren

Dovolte, abych nejprve zopakoval jednu z nejdůležitějších myšlenek týkajících se investování, a vysvětlil tak dynamiku vývoje ceny banky na trhu: když nakupujeme akcie banky, spekulujeme na to, že objem úvěrů poskytovaných bankou poroste, a pracujeme s deseti- až dvacetinásobnou pákou. Z tohoto důvodu je ještě před tím, než se k nákupu akcií banky rozhodneme, nesmírně důležité vědět, v jaké fázi úvěrového cyklu se nacházíme.

Jaká je tedy situace italských bank? Pokud se podíváme na vývoj cen akcií největších italských bank za posledních pět let, nalezneme během tohoto období jen málo příznaků, které by ukazovaly na zvyšující se kvalitu úvěrů, viz graf č. 1.





Chart 1: Italian banks share price performance, last 5 years
Graf č. 1: Vývoj cen akcií italských bank za posledních 5 let
Source: Saxo Bank and Factset Unearth Data
Zdroj: Saxo Bank and Factset Unearth Data


Na všech italských bankách s výjimkou Banca Popolare se projevila celková nepříznivá situace bankovního sektoru a poklesly o 70 % nebo více. Z hlediska ocenění je celkový obrázek ještě neradostnější. Podíváme-li se na očekávání pro rok 2012, italské banky se obchodují za průměrný poměr ceny k účetní hodnotě (Price-to-Book – P/B) ve výši 0,28 a dosahují očekávanou návratnost vlastního kapitálu (ROE) ve výši 4 % (viz graf č. 2), což ve srovnání s historickými průměry, které se v případě P/B nacházejí nad hodnotou 1 a v případě ROE dosahují okolo 15 %, skutečně není přesvědčivý výsledek. Pokud by mělo za současných úrovní dojít k navýšení kapitálu, došlo by k extrémnímu naředění akcií italských bank, v některých případech dokonce až o 50 % nebo více. Tento scénář může rychle zničit každou dobrou investici a změnit ji v nejhorší rozhodnutí, jaké jste kdy učinili.

Popis: 732dd9f3-ea30-4f19-b8f6-f1ee10c1924e
Chart 2: Italian banks valuation and return expecations for 2012
Graf č. 2: Ocenění italských bank a očekávané ROE pro rok 2012
Source: Saxo Bank and Factset Unearth Data
Zdroj: Saxo Bank and Factset Unearth Data

Investoři by měli věnovat pozornost tomu, že zlepšení stávající situace nelze očekávat ani v roce 2013 a že s ohledem na poměr rizika a zisku zabudovaný do stávající struktury ocenění italských bank je k dosažení hodnoty P/B = 1 (tj. cena akcie se rovná její účetní hodnotě, tj. parita vlastního kapitálu) zapotřebí vykázat ROE ve výši 13 %. To znamená, že je zapotřebí dosáhnout více než 200% nárůstu výnosů, protože nelze očekávat pokles dnešních úrovní kapitalizovanosti, viz graf č. 3.


Chart 3: Italian banks valuation and return expectations for 2013
Graf č. 3: Ocenění italských bank a očekávané ROE pro rok 2013
Source: Saxo Bank and Factset Unearth Data
Zdroj: Saxo Bank and Factset Unearth Data


Čeká italské banky zatracení, pokud požádají o kapitál i pokud o něj nepožádají?
Riziko dalších velkých ztrát, popř. potřeby dalšího navýšení kapitálu tedy ředí stávající akciové podíly. I když italské banky stojí před stále většími problémy, tyto problémy by podle mého názory mohly být také příležitostí k investici, jaká ve vyskytuje jednou za život, pokud by došlo k obnovení důvěryhodnosti evropského finančního sektoru a pokud by se italská ekonomika opět vrátila k růstu. V této rovnici je ovšem celá řada „ale“. Osobně jsem však přesvědčen, že zotavení italských bank bude trvat příliš dlouho, což bude znamenat, že na osudu akcionářů vlastnících podíly v italských bankách se může negativně podepsat celá řada nových problémů. Itálie by se ještě před koncem roku 2012 mohla ocitnout v pozici Španělska a možná bude nucena požádat o pomoc zvenčí. Zajímalo by mě, jestli se v takovém případě trh zachová tak smířlivě, jako tomu bylo v případě Španělska.


12 července 2012

Tvůrci videoher: ztraceni v době chytrých telefonů?


Matt Bolduc, akciový analytik Saxo Bank

Stoupající obliba smartphonů a jiných chytrých zařízení pomohla masivnímu vzestupu on-line her. Růst Facebooku a společností typu Zynga spolu s úspěchem chytrých mobilů a tabletů odloudily zájem od tradičních výrobců herních videokonzolí. Konzole tak byly zastíněny a akcie jejich výrobců byly potrestány neoprávněným poklesem. A právě to z nich dělá atraktivní investici, v porovnání s jinými akciemi ze sektoru zboží dlouhodobé spotřeby.


Často zapomínáme, že odvětví s herními konzolemi neustále roste a očekává se, že poroste i nadále. Konkrétně o 6 procent v následujících několika letech. Přitom těchto 6 procent rozhodně není konečný strop. Celý průmysl ovlivňuje také to, že současné modely konzolí právě dobíhají a mnoho výrobců se připravuje na uvedení nových generací svých konzolí. Například uvedení další verze konzolí Xbox, PlayStation a Wii se očekává v roce 2013.


Tento průmysl se však poměrně rychle mění a výrobci her mají možnost licencovat své hry, aby dostaly do pozadí herní firmy jako třeba Gaikai a onlive. Jejich byznys model se přibližuje mikrotransakcím a příjmům z reklamy, což se v mnohém podobá on-line segmentu a sociálním hrám. Model založený na drobných platbách a registračních poplatcích má obrovský potenciál. Firma Gartner, která se zaměřuje na průzkum v oblasti informačních technologií, nyní očekává, že herní sektor poroste do roku 2015 každoročně o 27 procent. A to by mohlo výrazně pomoct silným frančízám jako je Ubisoft, Electronic Arts a Activision Blizzard.

Tyto společnosti tak čeká masivní rozvoj, protože standardní cyklus prodeje her je velmi riskantní. Většina her generuje zisky až v prvních měsících po svém uvedení, zatímco výdaje na vývoj bylo nutné vložit dávno předtím. Nový model s drobnými platbami a registracemi sníží kolísavost v příjmech těchto firem a naopak jim zajistí stálý přísun peněz. To sníží rizikovou prémii, a ocenění akcií firem tak může prudce vzrůst.

Zaměřil bych se především na tři největší vývojáře her, Ubisoft, Activision Blizzard a Electronic Arts. A přestože se mohou výrobci herních konzolí těmto firmám trochu podobat, ve skutečnosti jsou jejich strategie i fungování odlišné.




10 července 2012

Řecko přidalo minulý měsíc 32 procent


Matt Bolduc, akciový analytik Saxo Bank

Poslední summit EU měl být zkouškou odolnosti, ovšem trh nedokázal pokračovat v rally z minulého pátku. Makroekonomický výhled má na trhy opět tlumivý účinek, což dále ovlivňuje data z oblasti spotřebitelské důvěry a makroekonomiky. Navíc všechny zprávy z Číny nasvědčují o vážném zpomalení tamní ekonomiky a vzhledem k jinak úzkostnému tajení všech špatných zpráv a nadcházející obměně čínských lídrů je na místě otázka, jestli nemohou být ekonomická data ještě horší, než jaká byly oznámena. Pozitivní však je, že Řecko za minulý měsíc přidalo více než 31 procent s tím, jak ustoupily obavy z jeho dalšího vývoje. Ani tak ale tato země není dostatečně velká na to, aby měla výrazný efekt na sentiment v Evropské unii.






Býci na trzích ale stále více strádají, protože ocenění i nadále klesají. A tento trend bude zřejmě pokračovat, protože se investoři připravují na velmi slabou výsledkovou sezonu. Například sektor dlouhodobé spotřeby se v součanosti obchoduje o 37 procent níže, než je jeho pětileté P/E. To jen zdůrazňuje, jak investoři nemají rádi všechno, co spoléhá na výdaje spotřebitelů.



Výsledkovou sezonu za druhé čtvrtletí odstartovala Alcoa a v tomto týdnu ji budou následovat banky, které zasáhl skandál s manipulací mezibankovních úrokových sazeb LIBOR. Díky němu přišel o svou práci snů šéf Barclays Bob Diamond. Tento víkend zveřejní své výsledky Wells Fargo a také JP Morgan, což by mohlo osvětlit jeho nedávné ztráty z obchodních transakcí.




Výsledková sezona Q2 2012: První přestřelený odhad zisků od konce roku 2010?


Peter Garnry, akciový analytik Saxo Bank

Index S&P 500 utrpěl od maxim z počátku dubna 10procentní ztrátu, a to díky problémům v eurozóně, které opět podlomily důvěru investorů a slabé výsledky dokládaly také důležité ekonomické ukazatele, jako jsou třeba výrobní indexy nákupních manažerů (PMI). S tím, jak klesaly ceny akcií, revidovali také analytici na Wall Street své odhadované zisky na akcie pro příštích 12 měsíců (forward EPS) směrem dolů. Jak dokládá graf níže, index S&P 500 získal část svých ztrát zpět a odhady na 12měsíční forward EPS se vyšplhaly na nejvyšší hodnoty od začátku roku 2006. To odpovídá číslu 12,4 u forward P/E (poměr mezi tržní cenou akcie a ziskem na akcii) , což by mohlo mít pozitivní vliv na sentiment (řekněme zpátky na 13násobné odhadované zisky forwardu). Pak by se index S&P 500 mohl obchodovat blízko hodnoty 1430 bodů. To by znamenalo letošní maximum.

Vyšší odhadované zisky odráží optimismus mezi analytiky, ale zároveň i zvyšují pravděpodobnost, že celkově společnosti na odhadované výsledky nedosáhnou. Moment překvapení u odhadovaný zisků od poloviny roku 2009 postupně klesal (viz graf níže). Jen ve čtvrtém kvartálu roku 2010 jsme se pak dočkali nepříjemného překvapení, když si světová ekonomika prošla kontrakcí. Ještě před startem výsledkové sezony ve Spojených státech i v Asii pak několik firem nenaplnilo očekávání trhu. S ohledem na tento fakt by pak i slabé ekonomické ukazatele z druhého kvartálu a příliš vysoké předpokládané zisky na právě přicházející sezonu mohly předznamenat první ránu, co se týče odhadovaných zisků, a to od posledního čtvrtletí roku 2010.

První týden výsledkové sezony je co do důležitosti v oblasti oznámených čísel a jejich dopadu vždy slabší. Tři společnosti ale jsou opravdu bedlivě sledovány:  
  • Výsledkovou sezonu zahájila v pondělí Alcoa. Předpovídaný šesticentový zisk na akcii se nakonec naplnil, což je oproti loňskému roku 81procentní propad. Nedávné oslabení celosvětových indexů nákupních manažerů (PMI) donutilo v posledních třech měsících analytiky snížit jejich odhady EPS o 47 procent.
  • V pátek pak Wells Fargo (WFC) a J.P. Morgan Chase (JPM) odstartují výsledkovou sezonu finančních institucí. Oznámené výsledky zvýší pozornost hlavně kvůli ztrátě banky spojené s nepovedeným obchodováním úvěrových derivátů. Wall Street očekává, že JPM oznámí EPS ve výši 0,78, což je o 36 procent nižší číslo než před třemi měsíci. Důvodem je to, že ztráta bude mít významný negativní dopad na zisk společnosti i navzdory snahám o kompenzaci s realizovanými zisky z jiných investic určených k prodeji. Na ty se nešahalo do doby, než byl znám konečný stav zisku či ztráty. U Wells Fargo se pravděpodobně jako vždycky dočkáme slušných čísel. Zajímavé ale bude sledovat komentáře bank k úvěrovým produktům a hypotékám. Ty jsou klíčové k pochopení toho, jestli dojde k dalšímu zlepšení na americkém realitním trhu. Wall Street očekává u Wells Fargo EPS na hodnotě 0,81, což je o procento lepší než v minulém kvartále.


09 července 2012

Komodity posílily, brzdí je ale silný dolar


Ole Hansen, komoditní stratég Saxo Bank

Poslední summit EU poskytl trhům úlevu. Rally ovšem trvala jen obvyklých 48 hodin. A to než si trhy uvědomily, že byly sice představeny plány na podporu ekonomiky, ale jeho provedení má několik háčků. Investory nepřesvědčilo ani překvapivé snížení sazeb v Číně, které zřejmě nebude dostatečným stimulem na podporu ekonomiky největšího světového odběratele komodit. V důsledku toho se euro opět vezlo na vlně výprodejů, ke které částečně napomohla Evropská centrální banka, když snížila svou základní úrokovou sazbu na 0,75 procenta. Navíc výnosy německý dvouletých dluhopisů spadly až pod nulovou hranici.

Komodity, zejména pak ropa, se vezly na počáteční vlně euforie. Tento stav pokračoval do doby, než začaly obavy kvůli jejich dodávkám, které na sebe strhly pozornost a upozadily znepokojení kvůli zpomalení globálního růstu a klesající poptávky. Rally pokračovala i na amerických trzích s obilovinami, protože horko spolu s nedostatkem dešťů ohrožují letošní úrodu. Například cena kukuřice vzrostla jen za tři týdny o 40 procent. Krok se snažily udržet i zlato a stříbro. Brzdil je ale opět silný dolar.

Širší komoditní index DJ-UBS v pouhých dvou týdnech nabral už 10 procent, což je jeden z jeho nejsilnějších růstů za několik let. Jak můžete vidět dole v tabulce, k zotavení po červnovém výprodeji napomohly primárně zemědělství a energie. Oba tyto sektory v minulém týdnu rostly zhruba o 8 procent.


Ropný trh sleduje situaci v Íránu a Norsku

Také na začátku července investoři sledovali situaci v Íránu, protože uvalené sankce opět vyhnaly ropu Brent nad stodolarové hodnoty. Trh reagoval nervózně i kvůli zprávám, že Írán testuje rakety dlouhého doletu, které mohou ohrozit ropné tankery proplouvající přes důležitý Hormuzský průliv. Poté si však investoři uvědomili, že takové kroky státníci, kteří o nich rozhodují, vlastně ani nepodporují.  

Nedostatek íránské ropy s sebou nese riziko, že se trh s ropou dostane do úzkých. A to navzdory značným snahám Saudské Arábie udržet dodávky na rekordních objemech. V případě Lybie poklesly dodávky o 300 tisíc barelů za den, a to především kvůli politickým protestům spojeným s tamními volbami.

Pozornost se teď ale obrátila také na mnohem klidnější část světa, Norsko. Důvodem bylo vyhrocení týden trvajícího sporu mezi pracovníky a vedením norského státního ropného a plynárenského gigantu Statoil, který hrozil propuštěním dělníků a zastavením výroby. Pokud by se v protestu pokračovalo, dopadl by denně na dva miliony barelů ropy. Norská denní produkce je přitom 3,8 milionu barelů. Delší výluka by tak mohla mít vážný dopad na dodávky ropy i na reputaci Norska. Tato země je totiž největším exportérem ropy v západní Evropě a jedním z největších světových vývozců plynu. Všichni proto věří, že norská vláda stejně jako v podobných případech v minulosti zakročí a pomůže najít řešení sporu.

K rally napomohly kupci, kteří na základě technické analýzy pokrývali prodané pozice, protože až do svého návratu nad 100 dolarů ukazoval technický obrázek možnost poklesu až k 72 doalrům za barel.  To přilákalo největší množství investorů zaměřujících se na short selling Brentu od začátku roku 2011. Poté, co nedošlo k potvrzení posledního minima ropy Brent na hodnotě 88,50 dolaru , se nyní dá čekat obchodování do strany v pásmu mezi hranicí rezistence 103,75 dolaru a hranicí podpory 95 dolarů. V následujícím týdnu nejspíše budou pokračovat obavy z klesajících dodávek z Íránu a Norska. Ovšem ekonomická data i nadále ukazují na zpomalení ekonomického růstu a případný růst ceny ropy ze současných úrovní se zdá velmi omezený. Prodávající jsou nyní navíc ve výhodě a mohou si dovolit otestovat sílu hranice podpory po silné rally.

Investice do zlata prostřednictvím ETP jsou na novém rekordu

Investoři využili během hledání býčího trendu k nákupu zlata produkty obchodované na burze (exchange traded product - ETP), čímž se se objem prostředků investovaný v těchto fondech dostal na nový rekord. V minulém týdnu vzrostly prostředky ivnestované do zlatých ETP na rekordních 77,6 milionu uncí, čímž bylo pokořeno předchozí maximum 77,4 milionu z 16. března. Tato záliba v nakupování zlata skrze neúvěrové produkty, ke kterým ETP patří, pokračovala ve vzestupu i navzdory nevýrazných výkonům zlata v posledních několika měsících. Zlaté ETP sice nabízí několik různých firem, ale mezi čtyři největší patří  SPDR, ETF Securities, ZKB a iShares, které drží průměrně 83 procent z investovaných 77,6 milionu uncí.

Spekulativní obchodníci jako jsou třeba hedgeové fondy nebyly o zlatu tolik přesvědčené. O tom svědčí i stažení z pozic - od srpna 2011 a z počátečních 25,6 milionů uncí až na současných 11,6 milionu uncí. V grafu níže můžete vidět, jak rozdílně se v posledních dvou letech těmto dvěma různým typům investic dařilo.



Zlato se i nadále obchoduje kolem 1600 dolarů zatímco stříbro poskočilo nahoru z kritické hranice podpory na 26 dolarech. Zhoršující se ekonomická data a snižování základních úrokových sazeb v Číně a Evropě sice zlatu pomohly, ovšem všechny tyto skutečnosti vedly k další rally na dolaru. To oba kovy zbrzdilo, k čemuž napomohla i horší než očekávaná data o americké zaměstnanosti, která pomohla nahoru dolaru. Než se měna stabilizuje nebo než se dočkáme dalších spekulací ohledně dalšího kvantitativního uvolňování v USA, bude se zlato jen těžko dostávat výše, a to navzdory zvýšeného úsilí ze strany ETP investorů.

Rally na americkém obilí se přelije i do Evropy

Rally na klíčových amerických plodinách pokračuje s tím, jak předpověď na nejbližší období slibuje jen mírný nebo vůbec žádný déšť. Každý den bez kapky deště tak ještě zvyšuje riziko prudkého snížení letošní úrody. Dramatickou třítýdenní rally můžeme vidět u kukuřice, za kterou stojí nejhorší sucha na středozápadě Spojených států za poslední čtvrtstoletí.

Očekávaný pokles úrody kukuřice v USA ovlivnil také ceny evropské pšenice, u které vzrostla poptávka v důsledku náhrady této americké plodiny. Cena pšenice typu Paris Milling byla v posledních dvou týdnech vyšší o více než 20 procent, a to nejen kvůli odhadům slabé americké, ale také ruské a ukrajinské úrody.



03 července 2012

Asie dnes: Žádná změna ze strany RBA; komentář neutrální


Andrew Robinson
Australská centrální banka RBA ponechala v úterý úrokové sazby beze změny na 3,5 % a doprovodné prohlášení bylo tak neutrální, jak jen mohlo být. Politika je adekvátní, nedošlo k žádné změně v inflačním výhledu a míra inflace je v souladu s cílovými hodnotami. AUDUSD zaznamenal jeden z nejstabilnějších výsledků po mnoha zasedáních, když se po tomto oznámení pohyboval v rozmezí pouhých 10-15 bodů.
Jediným negativem v prohlášení RBA byl pesimistický výhled na mezinárodní situaci, který počítá s tím, že Evropa zůstane ještě nějaký čas potenciálním zdrojem otřesů. Očekává se i pomalejší růst v Číně. Banka rovněž uvádí, že směnný kurz zůstává vysoký a obchodní bilance je stále na vysoké úrovni, přestože ustupuje ze svého vrcholu.
Pokud jde o ostatní údaje, sektor služeb v Číně i nadále překonává zpracovatelský průmysl. Svědčí o tom index nákupních manažerů ve službách, který z květnových 55,2 vzrostl v červnu na 56,7. Mírné oživení na trhu s nemovitostmi a objem nových objednávek přispěly k tomu, že index vystoupal na svou nejvyšší úroveň za poslední 3 měsíce. Zveřejnění ekvivalentního indexu HSBC je plánováno na zítřek. V květnu byl jeho výsledek poněkud nižší, a to 54,7.
Dnešní údaje o japonských mzdách za květen v sobě skrývají jedno pozitivum. Kromě toho, že celkový údaj zaznamenal první pokles za 4 měsíce (0,8 % r-r), již osmý měsíc po sobě došlo k růstu odměn za přesčasovou práci, což naznačuje, že japonské firmy zvyšují svou aktivitu. Pokles celkového údaje se připisuje prudkému propadu „zvláštních plateb“ (což jsou obvykle bonusy) a je považován za jednorázový.
V USA včera z celého balíku dat přinesla největší zklamání zpráva ISM o vývoji ve zpracovatelském sektoru, který se poprvé po téměř třech letech dostal do kontrakce, když úroveň objednávek, produkce i exportní poptávka dosáhly obdobných minim v důsledku toho, jak si krize v eurozóně vybírá svou daň. Index spadl z 53,5 na 49,7 bodů, čímž překonal i nejpesimističtější prognózy agentury Bloomberg.
Naopak čísla dokumentující zlepšení na trhu bydlení pomáhají sektoru stavebnictví, stavební výdaje totiž v květnu vzrostly na nejvyšší úroveň za poslední dva roky. Oproti předchozímu měsíci narostly o 0,9 %, a to dokonce i poté, co byl nárůst z předchozího měsíce revidován směrem nahoru na +0,6 %. Výsledky Wall Street byly smíšené, nicméně převažoval růst, i když za ním stála spíše očekávání dalších opatření Fedu v rámci kvantitativního uvolňování v reakci na slabá čísla ze zpráv ISM než silnější údaje ze stavebnictví.

29 června 2012

Blíží se setkání kardinálů EU?


Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank

Jednou z našich hlavních premis během evropské dluhové krize byla ta, že krize skončí jedině takzvaným “setkáním kardinálů”. Tedy setkáním klíčových hráčů ve chvíli, kdy krize dosáhne kritické fáze, která pak skončí dramatickou restrukturalizací Evropy. Jde o jedno z témat, které jsme představili už v našich Šokujících předpovědích pro rok 2012. Takové setkání se zřejmě uskuteční spíše dříve než později, protože je Evropa bolestivě rozdělená na dva ekonomické tábory sever versus jih a dva politické tábory, kde na jedné straně stojí Angela Merkelová a na druhé skupina zemí Club Med, tedy celé Středozemí.  

Blížíme se bodu, ze kterého už pro Evropu nebude návratu. Evropě rychle dochází čas s tím, jak rostou náklady jihoevropských států na zajištění si potřebného kapitálu, nefunguje úvěrový trh a dochází k odlivu kapitálu. Opravdový summit k vyřešení dluhové krize se tak rychle blíží. Rozdíly mezi jednotlivými státy v rámci EU ještě nikdy nebyly více neslučitelné.

Skupina pěti (Draghi, Barroso, Monti, Rajoy a Hollande) se snaží přinutit Německo přistoupit na společné dluhopisy. Hollandův plán je ale založený na jediném - ať platí ostatní. Během toho ve Francii pokračuje v politice protahování a předstírání, že je schopen dostát své sociální agendě i bez jakýchkoliv strukturálních reforem.

Pro ilustraci, jak nedosažitelný je koncept “Německo to zaplatí”, se pojďme podívat na několik čísel:
  • HDP Německa: 3,2 bilionů eur
  • Oddlužení evropských bank během následujících pěti let (podle odhadu MMF): 5 bilionů eur
  • Rozvahy evropských bank: 33 bilionů eur, nebo také 300% HDP celé eurozóny
  • Rozvaha ECB:  4 biliony eur

Rozsah této dluhové krize je daleko větší, než si trh uvědomuje. Ve skutečnosti je tak velký, že neexistuje žádné reálné řešení. Ani podle představ severu, ani podle představ jihu. Představa, že jde jen o vyřešení otázky, zda Německo vše zaplatí, je nejen naivní, ale také nereálná. Němci totiž nemohou a ani by neměli. A všichni můžeme zapomenout také na hloupou představu, že jediným řešením je ECB. Existuje jen jedno řešení: systém musí selhat a euro i Evropská unie se musí proměnit. Přiznejme si, že plány Německa nejsou perfektní. Koncepčně ale směřují správným směrem. Krize nejde vyřešit zkratkou k bankovní unii, když neexistuje ani politická ani fiskální unie. Důvod, proč se Evropě ekonomicky nedaří, je nedostatek odpovědnosti tvůrců politiky a politiků samotných. Dát jim další lano, na kterém se skrze svou politiku protahování a předstírání mohou oběsit, rozhodně neznamená krok vpřed.   

Během několika dalších dnů se nevyhnutelně dočkáme oslavných tanečků ze strany EU. V úterý unikl Van Rompuyovi do tisku, konkrétně do Financial Tomes, jeho “plán, který změní směřování Evropy”. Podle mě titulek mluvil sám za sebe: Vam Rompuy osekal plán pro eurozónu. A jako vždy to byly jen tlachy bez jakéhokoliv obsahu. Politika protahování a předstírání na druhou.

Od mého posledního článku s názvem Jsou slova Angely Merkelové překrucována německá vláda a její představitelé, včetně Bundesbanky, zemím patřícím ke Club Med zcela objasnili, co jejich kancléřka měla na mysli. Merkelová totiž není v pozici, aby se musela vzdát vize fiskálního paktu a striktního dodržování Smlouvy o EU a mandátu od ECB.

Ovšem potíže dělá spíše Hollande a Francie než Německo. Hollande totiž pořád dokola tvrdí: “Nemůžeme se vzdát suverenity, pokud se nezlepší solidarita”. Nezapomeňme, že Hollande vede zemi, jejíž ekonomika neroste, má obrovský rozpočtový deficit a nejnižší věk odchodu do důchodu v Evropě - a přitom se nazývá pravou evropskou zemí. Hollandovi se přitom povedlo slavnou inaugurační řeč J.F. Kennedyho obrátit o 180 stupňů. Francie a země z Club Med si nyní jeho projev vykládají takto: “Neptejte se, co můžete udělat pro Evropu. Ptejte se, co Německo může udělat pro vás”. A jak už napsal Simon Nixon pro Wall Street Journal v článku s názvem Francie je největší překážkou řešení krize eurozóny, Francie se vždy zdráhala svěřit svou suverenitu do rukou Evropské unie. Vytvoření fiskální a bankovní unie bez zavedení politické unie by jen navyšovalo počáteční chyby, ke kterým došlo při tvorbě unie měnové. A právě Francie je zemí, která říká od nepaměti “ne” jakémukoliv oslabení své svrchovanosti, která by eurozónu dlouhodobě stabilizovala.

Jak by mohla Francie “ustoupit”, když si Německo bude trvat na svém? Francie sama sebe považuje za silnou a vlivnou zemi, ale čím více spoléhá na pomoc od svých německých přátel nebo ECB, tím je pravděpodobnější, že o svou sílu přijde. Nemůžete si půjčovat nebo si nechávat pomoct a zároveň si diktovat podmínky. Budete si muset vybrat, pane Hollande. A právě proto je dokonce i pro Francii nejlepší, aby najela na cestu vyšlapanou Německem. I za cenu, že země ztratí svou tvář. K této situaci by stejně došlo tak jako tak. Hollandův plán je totiž nepoužitelný a odsouzený k nezdaru a vedl by k ještě nižšímu růstu a vyšší nezaměstnanosti. Někdo by možná mohl Hollandovi konečně říct, že třetí cesta, se kterou přišel Bill Clinton a kterou “zdokonalil” Tony Blair, nikdy nefungovala.

V této souvislosti se mi vybavuje, že se Evropa už jednou v podobné situaci ocitla. Po představení Delorsovy zprávy v roce 1989 následovala dlouhá a složitá jednání především mezi Kohlem a Mitterandem o tom, kdy by měl začít projekt eura. Německo se snažilo, aby každá země nejprve přistoupila na konvergenční kritéria, ale Francie si nakonec v roce 1991 vymínila, že Evropská měnová unie začne fungovat v lednu 1999 nezávisle na dosaženém stupni konvergence. Tehdy Německo (i Francie) udělalo chybu, která vyústila v současné problémy zemí skupiny Club Med. Ty totiž nikdy nebyly ke vstupu do eurozóny příliš kompetentní. Německo si to podle mě pamatuje a poučilo se z toho.

Ocitli jsme se ve fázi tzv. mexické konfrontace. A jak se z ní dostaneme? Podle mě máme tři možnosti:

  • setkání kardinálů - pravděpodobnost 40 procent
  • politika protahování a předstírání na druhou - pravděpodobnost 40 procent
  • zkáza a beznaděj - pravděpodobnost 20 procent

Setkání kardinálů bude jediným pořádným řešením, které má racionální a praktický základ. Bude potřeba, aby některé země odešly z eurozóny, ať už dočasně nebo napořád. Černým Petrem bude nejspíše Řecko. To donutí Club Med k jednání a členské státy budou muset kvůli fiskální a měnové politice přistoupit na ještě větší oslabení své suverenity. Nejpravděpodobněji dojde řada na německý model, kde bude nejvyšší autoritou Evropský soudní dvůr.

Počáteční reakce trhu na setkání kardinálů bude negativní, ale povede k nastartování poslední fáze našeho třífázového modelu krize (popírání, protest a mandát pro změnu). Během mandátu pro změnu se objeví oživení ve tvaru písmene V, ve kterém se reformy vymýšlí od píky. Pro investory je tak právě setkání kardinálů tím nejlepším řešením, které by nám mohlo přinést několik let prosperity. Současně bychom se mohli dočkat i lepších výnosů u akcií, které jsou právě teď podle většiny médií na mrtvém bodě.

Politika protahování a předstírání na druhou. Důvodem proč “na druhou” je dlouhodobé opakování stejných chyb. Jejich dopady teď budou daleko negativnější. Pokud dojde k dalšímu kolu kvantitativního uvolňování nebo operaci LTRO, tak čekám daleko menší růst, kratší efekt a menší účinnost. Pravděpodobně mohou takové kroky být i kontraproduktivní. Jenom blázen by si totiž mohl myslet, že nižší úrokové míry mohou všechno vyřešit. Trh moc dobře ví, že pokud se chce někdo vypořádat s problémem schopnosti platit své účty, musí přijmou ztráty a ne se více zadlužovat. Jakmile se vlády a ECB během třetího a čtvrtého kvartálu ocitnou ještě více bezradné, spustí další kolo mimořádných opatření. Dopad se ale rozplyne stejně rychle, jako sen Anglie o vítězství na Mistrovství Evropy ve fotbale.

Zkáza a beznaděj. V tomto konceptu se počítá s tím, že neexistuje žádné správné řešení krize. Jsme trénováni/učeni si myslet, že na každý problém existuje řešení. Děláme to ale už tak dlouho, že nám došel čas. Jestliže se teď nacházíme v kompletně slepé uličce, pak jedinou cestou, která zbývá, je “zničení kapitálu”, tak jak si to představoval Joseph Schumpeter. Oheň, který přinese snížení zadluženosti a vyčistí štít. V případě takového scénáře trhy otestují svá minima z roku 2009. Hluboce se zakoření nespokojenost s politiky a bankovním systémem, což může vést k sociálním nepokojům či dokonce k něčemu ještě horšímu.


Ani jeden z nastíněných scénářů podle mě ze začátku nepřinese žádná pozitiva. Blížíme se evropskému létu nespokojenosti a i kdybych se mýlil a Německo ze svých požadavků ustoupilo, následovat bude maximálně 10procentní nárůst. Ovšem jen do té doby, než si trh uvědomí, že jde opět o politiku protahování a předstírání a ne první krok k lepší a silnější Evropě. Podle investorů, jejichž názorů a přehledu si vážím, je současná situace následující:
  • půjčovat si další peníze vyjde dráž a dráž, i přesto dluh zůstává tím nejlákavější aktivem
  • ceny akcií na rozvíjejících se trzích jsou příběhem o přeceňování a přehnaných předpokladech
  • akcie - férově oceněny, ale firmy bez dobrých vyhlídek co týče hospodářských výsledků či schopnosti se pohnout z místa
  • konec evropské dluhové krize se zatím nerýsuje
  • schodek amerického rozpočtu jen a jen narůstá
  • reálný růst čínské ekonomiky je namísto 7 až 8 procent jen 5 až 6 procentní


V současném prostředí nemají akcie, dluhopisy ani komodity žádný prostor k růstu, protože je nikdo nechce. Chuť k jejich nákupu totiž otupěla neschopnost politiků přijít s jednoduchým a spolehlivým řešením. Místo toho se zaměřili na bezcenné návrhy a prázdné sliby. Výsledkem bude léto plné nespokojenosti a trhy by měly být pod tlakem až do srpna. V té době se možná nad propastí ocitne spolu s Řeckem i Španělsko a Itálie, protože sedět s rukama v klíně není řešení. Trhy už mají dost politického blafování - nastal čas reforem, a ne na dalšího tlachání.

Švédsko: Nové Švýcarsko... a bezpečný přístav v době krize eurozóny


Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank

V této perfektní bouři dávám strašně nerad jakákoliv velká doporučení. Každému, kdo hledá bezpečný přístav na letní měsíce, bych ale doporučil švédská aktiva jako atraktivní alternativu. Riskujeme sice, že nebude prolomena podpora trendu, i tak ale švédské koruně (SEK) věříme, protože od čtvrtého kvartálu loňského roku se jí mimořádně daří a pro vaše investice představuje bezpečné útočiště.

Níže najdete poslední novinky z Tradingfloor.com a zde je můj komentář z minulého týdne: Švédsko jako nejsilnější ekonomika a snižování daní.

Bezpečný přístav v evropské dluhové krizi: Švédské koruně věříme už delší dobu - od čtvrtého kvartálu loňského roku. A s probíhající krizí v eurozóně se nabízí řada důvodů, proč v případě švédské koruny zůstat na pozici long:

1. přebytek běžného účtu platební bilance
2. vyrovnaný rozpočet
3. snižování daní
4. nejlepší ministr financí v Evropě
5. volně plovoucí kurz “uvnitř” Evropy
6. malá a otevřená ekonomika, a tedy pružný pracovní trh i trh malých a středních firem

Švédská koruna se blíží velmi silné hranici podpory, takže je to teď buď a nebo. Podívejte se na graf níže.

 Zdroj: Bloomberg LLP

Osobně považuju Švédsko za nové Švýcarsko. Místní měna má výrazný středně- i dlouhodobý potenciál a jako první cíl vidím hranici 8,6500...ale bude potřeba prolomit hranici podpory, abychom si vše potvrdili... 

28 června 2012

Asie dnes: Trhy jsou před dnešním summitem EU překvapivě klidné


Andrew Robinson

Měnové trhy byly během asijské seance před dnešním summitem EU stále v limbu.
Dnes jsme se mohli zaměřit na několik dalších makroekonomických údajů. Z Japonska jsme se dozvěděli, že maloobchodní tržby se oproti předchozímu měsíci zvýšily o 0,7 %, což je lepší výsledek než dubnových 0,2 %, ale v meziročním srovnání se růst tržeb zpomalil na +3,6 %, což oproti 5,7 % v předchozím měsíci představuje pokles. Stejný obrázek byl patrný u velkých maloobchodních prodejců, kteří oproti stejnému období vloni zaznamenali pokles tržeb o 0,9 % (druhé záporné číslo za sebou). Dotace na ekologické automobily zvyšují tržby jen krátkodobě a jejich dlouhodobější dopad slábne se zvyšující se globální nejistotou ohledně hospodářského růstu.
Nedávné snížení úrokových sazeb, ke kterému přistoupila RBA, má na australský trh s bydlením dosud jen omezený dopad, jak dokládají poslední údaje o prodeji nových domů zveřejněné australským sdružením Housing Industry Association. Po silném dubnovém odrazu o 6,9 % vzrostl v květnu prodej nových domů oproti předchozímu měsíci o hubených 0,7 %.
Co se týče včerejší seance, nebylo moc o čem psát. Měny se obchodovaly v úzkých pásmech, podobně jako při asijské seanci. Měnový pár EURUSD testoval hladiny těsně pod úrovní nejbližší podpory na 1,2470 (ne snad kvůli nějakým konkrétním zprávám, spíš proto, že Německo nadále prosazuje tvrdou linii proti společné odpovědnosti za závazky před vznikem širší fiskální unie), ovšem významnější úroveň 1,2440 neprolomil. Jean Claude Juncker, šéf skupiny ministrů financí eurozóny, se již očekávání trhu související s nadcházejícím dvoudenním summitem EU snažil bagatelizovat. Britská libra z velmi silných tržeb podle průzkumu CBI příliš neprofitovala (údaj za červen, možná souvislost s oslavami diamantového výročí?) a medvědi tudíž testovali spodní úrovně.
Pokud jde o makrodata, maloobchodní tržby ve Španělsku a Itálii byly nízké, zatímco v USA překonaly očekávání objednávky zboží dlouhodobé spotřeby a rozjednané prodeje domů. Objednávky zboží dlouhodobé spotřeby vzrostly oproti 0,8 % v předchozím měsíci o 1,1 %; po odečtení dopravních prostředků to bylo 0,4 % (posledně -0,6 %). Wall Street tyto údaje povzbudily a druhý den za sebou prožil ve znamení růstu. DJIA vzrostl o 0,74 %, S&P o 0,9 % a Nasdaq o 0,74 %.

26 června 2012

Asie dnes: před nadcházejícím summitem EU měnový trh spí



Andrew Robinson

Asijská seance se odehrála v klidu uvnitř úzkého pásma, aktivitu neovlivnila žádná významná data, neboť trh se soustředí na nadcházející EU summit na konci týdne.
Jediné zveřejněné údaje pocházejí z Japonska, a to ceny korporátních služeb, z nichž i nadále vyplývá, že inflační cíl stanovený BoJ je stále v nedohlednu. Ceny služeb se oproti loňskému roku zvedly o nepatrnou 0,1 %, již druhý měsíc v řadě, nicméně nárůst byl pomalejší než dubnové 0,2 %.

Ve snaze malovat obrázek poněkud růžověji řekl dnes čínský ministr obchodu, že čínský export by podle předpokladů měl po zbytek roku již jen růst, takže zemi se podaří dosáhnout cílového ročního růstu dovozu i vývozu 10 %. Mluvčí ministra však již nijak nerozvedl, jakým způsobem by se měla Čína těchto cílů dobrat. Údaje za květen nepochybně jistý odraz vzhůru naznačují, export se vrátil k meziročnímu růstu 15,3 % oproti meziročním 4,9 % v dubnu. Na trzích se nicméně proslýchá, že nejnovější čínská čísla jsou nepřesná a nadsazená, což znehodnocuje validitu a tím i dopad případného zlepšení.

Nálada včera nepřála riziku. AUDUSD testoval úrovně pod paritou a EURUSD sklouzl pod hladinu 1,25. Tento pokles nebyl vyvolán jednou konkrétní událostí – proti riziku stála řada známých důvodů. Španělsko formálně zažádalo o pomoc pro své banky a trhem se šířily spekulace o tom, že agentura Moody’s chystá snížení ratingu dalších španělských bank. Sílí také teorie, že Čína v posledních několika měsících nadhodnocuje svá ekonomická data (viz včerejší článek v New York Times).

Co se týče makrodat, index aktivity chicagského Fedu zklamal poklesem pod očekávanou hodnotu -0,30 na -0,45 (naposledy +0,08), to však do jisté míry vyvážily prodeje nových domů, které překonaly očekávání (meziměsíčně +7,6 %) a zlepšení indexu aktivity dallaského Fedu z -5,1 na +5,8. Nicméně ve stínu evropské situace před summitem, který se bude konat koncem tohoto týdne, uzavřel Wall Street poklesem. DJIA oslabil o 1,09 %, S&P o 1,6 % a Nasdaq o 1,95 %.

25 června 2012

Jaké akcie nakoupit pro případ odchodu Řecka z eurozóny?



Matt Bolduc, akciový analytik Saxo Bank

Řecko představuje pro finanční trhy obrovské riziko. Odchod Řecka z eurozóny, stejně jako odchod jakékoliv jiné slabé evropské země, by vyústil v masivní výběry peněz z tamních bank. Poté by pravděpodobně následovaly nepředvídatelné přesuny peněž pryč z Evropy, a investoři by se zřejmě zbavovali svých akcií a spíše by investovali do amerických dluhopisů. V každém případě by světové akciové trhy odnesly takovou výraznou změnu velkými ztrátami.

Pokud by na takové přesuny kapitálu došlo, předpovídané i skutečné zisky firem by byly k ničemu. I tak by některé sektory v záchvatu iracionality a krátkodobých obav zůstaly odolné, zatímco jiné by to těžce odnesly. Nikoho ale nepřekvapí, že by nejvíce trpěly cyklické sektory jako je energie, nerostné suroviny, spotřební sektor a stejně jako posledně i bankovnictví.


Tento graf už všichni viděli, ovšem částečně může být zavádějící, protože je zcela závislý na časovém horizontu. Můžeme se podívat i na maximální pokles (drawdown) - i když podle mě nejde o skutečný ukazatel rizika - který ukazuje rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou výkonnosti daného sektoru. Na grafu vidíme, že “nejbezpečnějšími” aktivy nejsou telekomunikace nebo společnosti veřejných služeb (utilities), ale spotřební sektor a zdravotní péče. To sice není proti selskému rozumu, ale spíše je překvapivé, že nízký růst i rizika u telekomunikací a veřejných služeb nejsou v krizi tím nejlepším řešením. Oba tyto sektory totiž mají nejnižší hodnotu ukazatele rizika beta (10letá beta je u telekomunikací 0,61 a u utilit 0,57). Tak podle čeho by se teda měl investor řídit?



Často zapomínáme na to, že sektor zdravotní péče je součástí supercyklu, a to díky rozrůstající se střední třídě a stárnutí populace ve vyspělých ekonomikách. Zajímavé zisky nemusí přinášet jen investice do volatilních sektorů. Pokud se podíváme na kumulovaný roční růst zisků na akcii (EPS) v posledních pěti letech, rostl sektor zdravotní péče ročně o 10 procent, a to i během pěti nejrozkolísanějších let historie finančních trhů. Pokud by čistě hypoteticky zůstala valuace stejná, výnosy u tohoto sektoru by mohly být 61 procent  (na rovnoměrně vážené bázi) v období pěti skutečně náročných let. A to je pro moudrého a trpělivého investora velmi pěkná odměna. Přestože v roce 2006 byla návratnost u tohoto sektoru kvůli jeho vysokému ocenění jen 34 procent, nyní je průměrné P/E (poměr mezi tržní cenou akcie a ziskem na akcii) 15 oproti tehdejším 40 (vše váženo rovnoměrně).

Pusťte proto z hlavy komplikované obchody a prostě si nakupte akcie dobré firmy zabývající se zdravotní péčí, která se soustřeďuje na rozvojové trhy a stárnoucí populace a zároveň má slušné ocenění. Pak už by se vaší investici mělo dařit dobře. A pokud se vám nechce vybírat jednu konkrétní firmu, investici jednoduše zaměřte na celý sektor. Bude vám vynášet v dobrých i zlých časech, takže se nemůžete splést.


21 června 2012

Jsem tu jediný, kdo chce tablet od Microsoftu?


Matt Bolduc, akciový analytik Saxo Bank


Zvěsti, že by Microsoft mohl vyrobit vlastní tablet, byly nakonec pravdivé. Microsoft představil na pondělní konferenci svůj model Surface, který může směle konkurovat iPadu. Zatímco operační systém Windows 8 byl určen především pro tablety a notebooky s dotykovým ovládáním, Surface nabídne užší propojení svého softwaru a hardwaru. A to je pro Microsoft zcela nová strategie.

Aniž bych zabíhal do technických detailů, vzhled a váha tabletu Surface budou podobné těm u iPadu. Navíc ale obsahuje USB port spolu s portem pro připojení externího displeje a magnetickou klávesnici, která displej zároveň chrání. Surface se bude nabízet ve dvou odlišných provedeních. První bude mít nižší spotřebu elektřiny, ale i omezený výkon, a poběží na systému Windows RT (Windows 8 kompatibilní s platformou a čipy ARM). Druhá verze nazvaná Surface 'Pro' sice spotřebuje více energie, ovšem je výkonnější (Windows 8 s architekturou x86 od Intelu). Levnější model bude cenově srovnatelný s iPadem a cena dražšího se pak bude blížit novým ultrabookům.

I když se na tento tablet těším, bojím se dvou věcí. První z nich je cena. I když verze ARM bude srovnatelná s iPadem, nenabídne stejné vlastnosti jako klasické laptopy. Nižší řada tabletu s Windows RT (ARM) nezvládne běžně používané desktopové aplikace, což znamená, že je třeba vytvořit nové programy a aplikace. U verze x86 zvané taky Pro to nebude problém, protože jde v podstatě o typický ultrabook. Bude však citelně dražší než iPad a nejspíše bude stát více než 1000 dolarů. Stručně řečeno, model Windows RT se bude více podobat iPadu a méně výkonnému stroji.

Zadruhé mě trápí, že Microsoft riskuje ztrátu své armády výrobců tím, že upřednostňuje vlastní hardware. Přestože kompatibilita hardwaru a softwaru je pro firmu a vlastě i koncové zákazníci přínosná, je třeba připomenout rčení: “Nekousej ruku, která tě krmí.” Microsoft tímto propojením sice získá zřetelnou výhodu a zároveň si skrze prodej tabletů zajistí prostředky na náklady spojené s Windows, ovšem ostatní výrobci tyto výhody mít nebudou. Aby Microsoft zmírnil konkurenční napětí se svými výrobci, ustoupil a na trh uvede tablet x86 o tři měsíce později a obě verze tabletu Surface bude nabízet jen prostřednictvím svého on-line obchodu a hypermarketů.

Surface se mi hodně zalíbil, ale klíčová otázka zůstává stále stejná: jak rychle si spotřebitelé zvyknou na Windows 8, který půjde na podzim na trh? Rozhodně si nemyslím, že Surface bude mít zásadní vliv na snižování konta Applu. Fanouškovská základna Applu je totiž velmi věrná a etablovaná. Pro iPad ale bude nový tablet od Microsoftu mnohem větším konkurentem, než dražší tablety s Androidem.

Věřím, že vstup na trh s tablety bude pro Microsoft výrazným přínosem. A ať už se Windows 8 dočká uznání nebo ne, zatím je v ceně akcie započtena pouze malá část potenciálu, který trh s tablety skrývá. Proto jakýkoliv úspěch ve válce na trhu tabletů by měl akcie Microsoftu podpořit. A těžit z toho budou i zákazníci, protože technologie půjde kupředu, stejně jako výkon všech zařízení. V důsledku na tom tedy vydělá jak Microsoft, tak jeho koncoví uživatelé!

P.S. Opravdu, ale opravdu bych bych si jeden tablet od Microsoftu přál!

Více videí s tabletem Surface najdete zde.